Úvodní strana Odborné články Zúžení jícnu – diagnostika a léčba

Zúžení jícnu u malých zvířat je relativně nepříliš časté onemocnění, které je poměrně dobře probádáno a zdokumentováno. Striktury jícnu lze dělit na zhoubné a nezhoubné a podle místa vzniku na vznikající ve stěně nebo mimo stěnu jícnu. Nejčastější formou u psa a kočky je stěnové zúžení, které může být dědičné nebo získané. Dědičné zúžení není časté a projevuje se jako kroužky či membrány v různé výšce ve stěně jícnu. Získané zúžení vzniká druhotně po zranění nebo těžkém zánětu jícnu jakéhokoli původu, pronikajícího do podslizniční vrstvy a svaloviny stěny jícnu. Hojení těchto stavů fibrotickou tkání vede ke zúžení jícnu. Častou příčinou tohoto onemocnění jsou stavy po polknutí a následném odstraňování cizího tělesa v jícnu. Další příčinou je abnormální hojení jícnu po provedeném chirurgickém zákroku. Těžký zánět jícnu může být způsoben dlouhodobým zvracením, polknutím kyselin či zásad, pronikajícími poraněními jícnu, některými druhy parazitů a nádory. Mimostěnová zúžení jsou častěji vrozená. Nejčastější jsou případy cévních anomálií, tvorba abscesů, zvětšení hrudních mízních uzlin a nádory. Převažujícími klinickými příznaky v počátku onemocnění je regurgitace (vrhnutí) krátce po příjmu potravy. Pacient jinak nejeví klinické příznaky onemocnění a chuť k příjmu potravy je zachována. Tekutiny jsou většinou polykány bez potíží a tuhá potrava je vyvrhnuta. V některých případech lze též pozorovat nadměrné slinění. S pokračujícím se zhoršováním stavu a rozvojem zánětu se rozvíjí nechuť k příjmu potravy a nastává výrazný úbytek na tělesné hmotnosti. V tomto stadiu též vrhnutí již tak úzce nesouvisí s příjmem potravy, protože část jícnu směrem k dutině ústní se roztahuje a funguje jako rezervoár potravy. Jako komplikace se připojuje aspirační zánět plic (následek vdechnutí potravy), projevující se horečkou, kašlem a obtížným dýcháním. Diagnostika není příliš složitá a je založena na detailní klinické anamnéze, klinických příznacích, RTG vyšetření a endoskopii. Klinické příznaky nastávají obyčejně jeden až dva týdny po vyvolávající příčině (zranění, vznik zánětu jícnu, inkubace při celkové anestezii atd.) Chronické a nádorové zúžení je obvykle spojeno s úbytkem hmotnosti a špatným výživným stavem. V některých případech mohou lékaře mást výrazné příznaky akutního aspiračního zánětu plic. Nativní RTG vyšetření nebývá průkazné, ale kontrastní rentgenogram, s využitím bariových sloučenin většinou ukáže na délku a umístění roztažení jícnu před zúžením. Endoskopické vyšetření s biopsií upřesní diagnózu. Léčba může být konzervativní – mechanické roztahování zúžení různými metodami a umístění protézy, nebo chirurgická – která je velmi obtížná s častými komplikacemi. Autor úspěšně používá metodu uvolňovacích řezů v zúžení, prováděných endoskopickým elektrokauterem.

---

---