Úvodní strana Odborné články Urolitiáza

Jedním z častých neduhů močového traktu psů je tvorba močových kamenů neboli urolitiáza. Podobně jako u lidí, i u psů v západním světě její četnost v současné době stoupá. Je poměrně rozšířeným omylem, že nález močových kamenů je jednotnou diagnózou, za kterou stojí stejné příčiny. Z tohoto omylu pak pramení i představa, že prevence vzniku nových kamenů u psa, který již jednou kameny měl, záleží v jednotné, univerzální dietě. Pravda je však nepoměrně složitější. V prvé řaděje třeba si uvědomit, že močové kameny jsou rozdílného minerálního složení. To, jakého složení kámen bude, není ovlivněno náhodou, ale konkrétním patologickým stavem, který tvorbě kamene předchází. U českých psů se běžně objevují čtyři minerální typy močových kamenů: struvit, kalcium oxalát, urát a cystin. Struvitové kameny vznikají u psů převážně působením určitého druhu bakterií v močovém traktu, ale u malého procenta případů může k vzniku struvitových urolitů dojít i za sterilních podmínek. Uvedené bakterie dokáží využít a metabolizovat zplodiny obsažené v moči takovým způsobem, že z fosforu, hořčíku a močoviny postaví fosforečnan hořečnatoamonný, neboli struvit. U sterilních případů však krystaly vznikají z metabolických důvodů, jejichž příčina je v organizmu samotného nemocného psa. Mnohem nejasnější je příčina vzniku kalciumoxalátových urolitů. Má se za to, že na většině případů se podílí zvýšené vylučování vápníku močí, jež je způsobeno jeho zvýšenou krevní hladinou nebo zvýšeným vstřebáváním ze střeva a nebo zvýšeným vylučováním ledvinami. Cystinové kameny vznikají výlučně jako důsledek genetického defektu metabolismu, kterým dochází k nadprodukci cystinu, jenž poměrně snadno vypadává ve formě krystalů z roztoku moči. Urátové neboli močanové kameny jsou dobře známé některým chovatelům dalmatínů. Toto plemeno má v rámci psů unikátní metabolismus purinů (biochemické látky obsažené především v jádrech buněk), díky němuž je konečným produktem tohoto metabolismu kyselina močová, tak jako je tomu obvyklé u lidí, primátů a morčat. Jedinci se zvýšenou tvorbou solí kyseliny močové (močany) jsou pak k tvorbě urátových kamenů zvýšeně náchylní. Uvedené příčiny jednotlivých minerálních typů urolitů jsou však jen predispozičními faktory, neznamenají automaticky nutnost vzniku kamene. Na něm se podílí i další, mnohdy ne zcela známé faktory. Jedním z nejvýznamnějších faktorů vzniku močových kamenů, zejména pak těch neinfekčních, bývá nedostatečný příjem vody společně s nadměrným příjmem krmiva. Nadměrné krmení přispívá u disponovaných jedinců k tvorbě urolitů tím, že je metabolizováno větší množství živin, což představuje vyloučení většího množství odpadních látek. Tyjsou pak možnými stavebními kameny pro daný typ urolitů. Není tedy problematika prevence močových kamenů jednoduchá a určitě neexistuje univerzální dieta vhodná pro každý případ. Obecně je ovšem bez ohledu na minerální typ kamene nutné zvýšit příjem vody (alespoň na 50 ml/kg hmotnosti psa za 24 hodin), snížit energetický obsah krmné dávky, má-li pes nadváhu, a držet obsah bílkovin v krmivu na přijatelné úrovni (tj. do cca 30 % sušiny), protože bílkoviny přispívají k zvýšenému riziku urolitiázy kalciumoxalátové, struvitové i urátové. Ostatní opatření u jednotlivých minerálních typů kamenů jsou již zcela odlišná a je nutné je vždy zevrubně konzultovat s veterinárním lékařem. Patří mezi ně podávání různých medikamentu, ovlivňování pH moči, eliminace konkrétních krmiv z krmné dávky a jiná opatření. Bohužel, i přes tato opatření může u některých jedinců docházet opakovaně k recidivám urolitiázy, podobně jak to známe nakonec i u lidí s ledvinovými močovými kameny.  

---

---