Úvodní strana Odborné články Stáří, geriatrie a naši psi - serie článků

I. Úvodní článek

Řeč bude o medicínském oboru, který se již dávno vyčlenil v oblasti humánního zdravotnictví, a na západ od našich hranic hraje vědomě velkou roli i ve veterinární péči o psy a kočky.   Nejprve však k vymezení pojmů. Geriatrie je obor medicíny, který se zabývá chorobami stáří, což platí obecně, ať už je objektem medicínského zájmu člověk, pes nebo jiný druh zvířete. V souvislosti s geriatrií se občas objevuje i pojem gerontologie, což je nauka o stáří, která se zabývá fyziologickými změnami ve stárnoucím organizmu. Je tedy obvykle gerontologie jakýmsi předstupněm k tomu, aby byly pochopeny patologické stavy u starého jedince. Z hlediska veterinárního lékaře je pak výsledným objektem zájmu geriatrický pacient, což je jedinec, který bez ohledu na svůj aktuální zdravotní stav dosáhl definované kategorie stáří, čímž se na něj vztahují i veškeré obecné poznatky získané studiem gerontologie.   Tím se dostáváme k zásadní otázce - totiž který pes je starý a který ještě nikoliv ? V praxi jsem se setkal nejčastěji s různými přepočty mezi psím a lidským rokem života; s oblibou chovatelé pokládají jeden psí rok za sedm let lidských, jindy je tento numerický vztah měněn v závislosti na probíhající fázi života (mládí, střední věk, stáří). Všechny tyto číselné přepočty jsou samozřejmě jen laickým zjednodušením. Existují stovky plemen, a to od miniaturních hmotnostních kategorií nepřesahujících 2 kg až po těžké obry, kteří dosahují hmotnosti i přes 80 kg. I když se stále jedná o biologicky totožný druh, Canis familiaris neboli pes domácí, je nasnadě, že životní rytmy tak rozdílných jedinců jsou také rozdílné. Dlouholetí chovatelé často dobře znají obvyklou délku života u toho kterého plemene, jež si oblíbili. Tak třeba chovatelé dogy vědí, že jejich 8-letý pes má už velkou většinu života za sebou, zatímco chovatelé pudla mohou být i v jeho 10 letech ještě dlouho bezstarostní. Veterinární lékaři asi jen potvrdí, že příchod 15-letého pudla na ordinaci není žádnou vzácností. Naopak 12-letý boxer je obvykle již na konci své životní cesty. Kde tedy hledat klíč k zařazení psa do kategorie stáří ? Tento klíč není kupodivu ani tak v plemeni samém, ale v parametru, který s plemennou příslušností úzce souvisí. Tímto parametrem je hmotnost jedince, nebo obecněji hmotnost obvyklá pro jedince daného plemene. Na základě hmotnosti v dospělém věku je pak pes zařazen do konkrétní hmotnostní kategorie; tyto kategorie se pak liší i věkem, kdy pro jejich příslušníky začíná fyziologický stav, jemuž jsme navykli říkat stáří. Konkrétní zařazení vašeho psa lze pak provést podle níže uvedené tabulky.   Hmotnostní kategorie psa Věk, kdy začíná stáří   1 - 10 kg 9 let 10 - 25 kg 8 let 25 - 45 kg 7 let 45 a více kg 6 let   Naskýtá se otázka, proč se vlastně problematice stáří a starých psů věnovat ? Podobně jako v humánní, tak i ve veterinární medicíně znamenalo používání antibiotik, vakcinací a stále modernějších antiparazitik výrazné zvýšení přežívání štěňat, mladých i středně starých zvířat. Důsledkem tohoto jevu, který na sebe nenechal dlouho čekat, byl relativní přesun medicínské problematiky do oblasti nemocí, jež souvisejí se stářím. A protože stárnutí, jakožto fyziologický proces, postihuje postupně a v rozdílné míře všechny orgánové i regulační systémy organizmu, dochází k výskytu geriatrických chorob v široké paletě projevů a postižení. Laické veřejnosti je zejména znám zvyšující se počet nádorových onemocnění, který ovšem nesouvisí pouze se zvyšujícím se onkogenním pozadím civilizovaného světa, ale i s prodlužujícím se reálným věkem lidí i jimi chovaných společenských zvířat. Méně známa jsou pak chronická, aktivně probíhající poškození životně důležitých orgánů, jako jsou srdce, ledviny či játra, případně choroby neohrožující sice život, ale značně omezující jeho kvalitu (degenerativní choroby kloubů, obezita). Nejčastěji se objevující chorobné stavy geriatrických psů uvádí rámeček.   Nejčastější chorobné stavy starých psů   zhoubné nádory degenerativní onemocnění kostry chronická srdeční choroba endokrinopatie obezita nezhoubná hyperplazie prostaty onemocnění zubů oční choroby chronická choroba ledvin   Řada oněch chorobných projevů stáří se obtížně léčí, nebo je spíše nevyléčitelná, co se týče již pozměněné stavby tkání. Jejich záludnost vlastně tkví právě v chronicitě, tedy dlouhodobém průběhu, jemuž má psí organizmus tendenci se přizpůsobovat a neustále tak vyrovnávat stabilitu fungujícího tělesného systému. Právě chronicita choroby postupně, po malých částech a proto téměř neznatelně ukrajuje ze schopnosti pacienta přizpůsobit se nemoci, až jednoho dne dochází ke zhroucení oné vratké stability, takže pacient je předváděn na veterinární pracoviště ve stavu selhání toho kterého orgánového systému.   Stáří nelze zastavit, i když se o to pokoušely celé generace alchymistů i moderního farmaceutického a kosmetického průmyslu. Lze mu však porozumět a vyjít vstříc, podat mu pomocnou ruku, aby geriatrické neduhy, jež jsou nutným vyústěním fyziologických změn, neučinily stárnoucímu kamarádovi život nesnesitelným. Onou pomocnou rukou by měl být vnímavý chovatel s bezpodmínečně láskyplným vztahem ke svému zvířeti a veterinární lékař, jenž ve své praxi uplatňuje tzv. program geriatrické prevence, s kterým má autor článku již letité zkušenosti a jehož uvedení ve fungující praxi není vůbec problematické.   Další pokračování geriatrické série budou právě o bližších okolnostech jednotlivých neduhů stáří a konečně i o zmíněném programu geriatrické prevence.

---

---