Úvodní strana Odborné články Psím nosem proti nemocem

Čich byl k diagnóze nemocí používán odnepaměti. Již Římané si všimli specifického zápachu ledvinových chorob a nazvali jej fetor hepaticus, Hippokrates mluvil o zápachu jaterních chorob. Číňané diagnostikovali cukrovku čichem již ve třetím století před naším letopočtem a lékařské fakulty v Mexiku stále učí budoucí lékaře věnovat pozornost specifickým zápachům. I dnešní západní medicína rozeznává acetonový dech lidí s cukrovkou nebo specifický dech lidí se streptokokální infekcí. Každý majitel pejska dobře ví, že pes dokáže čichem věci přímo neuvěřitelné. Vedle nejrůznějších záchranářských, lavinových a policejních psů zvládne cvičený psí nos i hledání utopených lidí pod hladinou. V posledních letech se psí nos začíná uplatňovat i v medicíně. Příkladem může posloužit třeba broskvově zbarvený pudl Shing–ling, který na kalifornské klinice rozeznává u pacientů rakovinu. Celá tato psí teorie vychází z myšlenky, že nádory mění biochemické složení našeho těla a že tyto drobné změny jsou detekovatelné v našem dechu. Cvičený pes, a Shing–ling jím opravdu je, rozezná kousek látky, na který dýchl pacient s nádorem, v 87 procentech. O rok později byly podniknuty další série pokusů, v nichž dosáhl Shing–ling ještě lepších výsledků – 91 % rozeznání rakoviny plic a 90 % rozeznání rakoviny prsu. 1000x větší citlivost Není to pro psí nos nic jednoduchého. V podobných případech musí rozlišit složení těkavých organických plynů obsahujících sloučeniny uhlíku, a těch je v lidském dechu obsaženo zhruba 200. Některé tyto sloučeniny zvládne i plynová chromatografie, ale stroje vyžadují alespoň jednu částici na bilion okolních částic, zatímco v dechu pacientů jde o stokrát nižší koncentraci. Ještěže psí nos je tisíckrát citlivější než nejcitlivější chromatograf. Kalifornie není jediným státem, kde podobné pokusy probíhají, ve většině případů však psí nos slouží „pouze“ jako mezistupeň. Snahou badatelů přitom je vyvinout umělý nos pracující na principu nosu psího. Elektronický nos Římská univerzita připravuje projekt elektronického nosu, který by byl schopen odhalovat rakovinu plic. Elektronický nos je ve skutečnosti velice citlivý spektrofotometr spojený s počítačem, další úlohu hraje speciální algoritmus rozlišující jednotlivé pachy. Potom to již probíhá stejně jako v případě psa, umělý nos je „trénován“ rozlišit chemický popis, tj. typické chemické složení dechu. Program se vykalibruje na známých pacientech. O něco podobného se snaží i v Anglii, kde psi rozeznávají rakovinu prostaty z moči. Snahou lékařů však je přejít od psů na umělý nos. Tým výzkumníků univerzity v pennsylvánském Pittsburgu vedený profesorem Williamem Hansonem vyvinul umělý nos o velikosti přenosného přehrávače cédéček, který rozeznává zápal plic s přesností plně odpovídající tradičním diagnostickým metodám. Technická univerzita ve státě Georgia zase připravuje elektronický nos, který bude policii pomáhat odhalovat narkotika. Americká policie a celníci využívají tisíce služebních psů. Náklady na cvičení, výživu a ubytování psů nejsou nejnižší, navíc odhalená narkotika je stejně nutné odeslat do laboratoře na oficiální analýzu. Využití umělého nosu by tyto potíže odstranilo. Umělý nos navíc pracuje na jiném principu než elektrtonické nosy vyvinuté pro medicínu. Policejní nos detekuje chemikálie měřením zvukových vln u miniaturního krystalu křemene, druhý stupeň pak využívá specifické monoklonální protilátky. Vysoká úspěšnost Ale zůstaňme u psů. Služební pes Lindsay pomáhá své paní rozeznat epileptické záchvaty. Carol Folwellová z floridského městečka Tarpon Springs má tyto záchvaty již 35 let, ale teprve s příchodem Lindsay jsou zvládnutelné. Pes ji nejenže upozorní celé dvě minuty před záchvatem, ale přinese jí polštář a dá jí tak čas najít léky a vodu. V případě nutnosti přinese Lindsy i telefonní sluchátko. Lékařská literatura zná i případ, který v roce 1989 uveřejnili v prestižním britském časopise Lancet lékaři Williams a Pembroke. V článku je detailně popsán případ, ve kterém pes tak dlouho znepokojeně očichával bradavici na noze své paní, až přesvědčila svého ošetřujícího lékaře o nutnosti pečlivé prohlídky. Ta odhalila počínající melanom. O stejné pokusy se dnes snaží dr. Armand Cognetta ve floridském Tallahassee. I když je počet „očichaných“ pacientů zatím nízký, trénovaný knírač George (původním povoláním vyhledávač bomb) má zatím stoprocentní úspěšnost. Pes na plísně Ve snaze odhalit plísně, které mohou u citlivějších jedinců způsobit mnoho nepříjemných nemocí, už lidstvo nasadilo ledajakou techniku, včetně mikročipů a mimořádně drahých testů ovzduší. Teprve v poslední době si však lidé vzpomněli na přítele z nejvěrnějších, na psa. Výcvikář Bill Whilstine tvrdí, že jeho labradoři, Jack Rusell teriéři a dokonce i kříženci zachránění z nejrůznějších útulků mají v boji proti plísním v úřadech a domácnostech větší úspěchy než nejpokročilejší technika. Tradiční způsoby odhalování plísní, které se s oblibou usidlují v prostoru mezi obvodním zdivem a sádrokartonovými deskami, ve sklepích a na půdách, většinou spočívají v pracném vrtání otvorů a následném odebírání vzorků nebo používání různých čidel. O tom, že zeď po podobném zásahu připomíná ementálský sýr, není snad ani nutné psát. Whilstine tvrdí, že zatímco lidé nemají oči na úrovni rentgenu, psí nos podobné vlastnosti má. Na výcviku psů pro odhalování plísní pracuje na své floridské psí akademii již od roku 1998. Trvá to zhruba 800 až 1000 hodin výcviku, než se pes naučí rozpoznávat nejrůznější pachy, které vydávají zárodky plísní. Většinou bývá těžší patřičně vytrénovat majitele protiplísňových psů, protože prakticky jediný zdroj chybné diagnózy je nevhodné zacházení se psím odborníkem. Majitelka minnesotské firmy Rebecca Rasmussenová, specializující se na odhalování plísní v komerčních objektech, souhlasí. Pracuje s foxteriérem Watsonem, kterého Bill Whilstine cvičil, a nemůže si spolupráci vynachválit. „Technologie nezná nic tak citlivého jako je psí nos,“ říká Rebecca, a dodává: „Technici zkrátka zaspali a psa nedokážou nahradit.“ Hledání plísní v domácnosti potom funguje následovně – nastoupí pes, vyčichá napadená místa a následuje nástup techniky – infračervené kamery, vrtání, čidla s optickými kabely a drahá laboratorní vyšetření. To všechno potom neprokáže nic jiného, než že psí nos se nikdy neplete. Rebecca Rasmussenová si libuje: „Obchod se hýbá, lidé totiž věří psům víc než přístrojům a technikům, protože vědí, že pes zkrátka nelže.“ A to nemluvíme o tom, že psovi k odhalení plísní stačí několik minut, zatímco na výsledky laboratorních testů se čeká několik týdnů. Také Bill Whilstine je spokojen, na své psy má objednávky až z dalekého Finska. Získat od něj psa není rozhodně levnou záležitostí. Whilstine si účtuje až 12 500 dolarů. Pokud k němu přivedeme svého psa, zaplatíme stejnou částku. I přesto se počet psích specialistů zvyšuje. Zatímco dnes jich ve Spojených státech pracuje kolem padesátky, Whilstine odhaduje, že do pěti let jich bude už kolem tisícovky.

---

---