Úvodní strana Odborné články Pseudomonádový zánět zvukovodu

Nejdůležitějším aspektem v léčbě pseudomonádového zánětu zvukovodu je určení prvotní příčiny a faktorů, které vedou k opakovanému vzniku onemocnění. Pseudomonádová infekce je téměř vždy druhotná a navazuje na prvotní příčinu. Pokud se podaří odstranit prvotní příčinu a faktory, způsobující opakování onemocnění, k novému vzniku onemocnění nedochází. Důraz je při léčbě často kladen na použití topických antibiotik (kapek či mastí), na které jsou pseudomonády citlivé. Pokud je kmen bakterií velmi odolný, je nutné zvolit vícesložkový léčebný přístup. Prvním krokem v této léčbě je důkladné vyčištění zvukovodu, případně středního ucha (pokud je též postiženo) od mazu, obsahujícího zánětlivé toxiny a bílé krvinky a další složky, které mohou inaktivovat používaná antibiotika. Tento problém vzniká zvláště při použití polymyxinu a aminoglykosidových antibiotik. V případě, že vzniká opakovaně výrazné vylučování zánětlivých produktů v průběhu léčby, jsou nutné mnohdy i denní výplachy zvukovodu, prováděné doma majitelem psa na základě zjištěné sekrece. Druhou částí léčby je použití desinfekčních prostředků před a při použití topických antibiotik, která jsou třetí částí léčby. Desinfekční prostředky mají tu výhodu, že na ně nevzniká rezistence a nejsou drahé. Autor preferuje použití desinfekčních prostředků, obsahujících kyselinu octovou, které jsou proti bakteriím rodu pseudomonas a stafylokokus velmi účinné. Principem účinku je vyvolání kyselé reakce ve zvukovodu a někteří autoři uvádějí, že ke zničení bakterií rodu pseudomonas při 2% koncentraci kyseliny octové dochází již za jednu minutu kontaktu. Komerčně vyráběné přípravky používají 2% koncentraci kyseliny borité + 2% koncentraci kyseliny octové. Tyto desinfekční látky používáme jednou denně k výplachu zvukovodu před použitím topických antibiotik a glukokortikoidů. Pro velmi odolné kmeny, nereagující na předešlou terapii antibiotiky, používáme dvoustupňové výplachy nejdříve kyselinou octovou a následně přípravkem tris EDTA, který zvyšuje propustnost bakteriálních buněk a umožňuje působení dříve neúčinných antibiotik. Tris EDTA je ponechána ve zvukovodu a navazuje aplikace antibiotik. Tento postup se opakuje 2x denně. Třetím krokem je použití topických antibiotik. V některých zemích je jako antibiotikum první volby používán polymyxin. Je vůči pseudomonádám velmi efektivní, hlavně v případě, že nebyl předtím rutinně používán na banální záněty zvukovodu. Pro dobrou účinnost tohoto antibiotika je zvláště důležité, aby byl zvukovod důkladně vyčištěn od hnisavého sekretu, který, jak bylo výše uvedeno, výrazně omezuje aktivitu tohoto antibiotika. Dále jsou často používanými antibiotiky gentamycin a fluorochinolony jako enrofloxacin či marbofloxacin. Pokud je přítomna kvasinková infekce Malassezia pachydermatis, obsahují některé komerčně vyráběné přípravky též protikvasinkové složky. Čtvrtou složkou léčby je případné topické (povrchové) použití glukokortikoidů, které jsou často obsaženy v antibiotických ušních přípravcích. Používají se pro snížení sekrece a zánětlivé reakce ve zvukovodu a v případě, že použití krátkodobé celkové léčby glukokortikoidy není účinné. Pátým krokem je případná celková antibiotická léčba. Používá se v případě, že vředovité změny neodpovídají na léčbu v předešlých čtyřech krocích, dále pokud současně probíhá zánět středního ucha, či jsou přítomné výrazné proliferativní změny. V těchto případech nejčastěji používáme fluorochinolonová antibiotika.

---

---