Úvodní strana Odborné články Průjem vznikající v tenkém střevě

Pokud se setkáváme s pacientem s průjmovým onemocněním, je vždy dobré pokusit se o upřesnění, ve které části střeva průjem vzniká. Přestože mnoho pacientů s průjmem z tenkého střeva vykazuje i příznaky průjmového onemocnění vzniklého v tlustém střevě, pokud je příčina pouze v tlustém střevě , má léčba tohoto onemocnění poněkud odlišný přístup a lepší prognózu. Průjem, způsobený onemocněním tenkého střeva nakonec vede ke sníženému vstřebávání živin sliznicí tenkého střeva a následným závažným dopadům na organismus spojeným s poruchami ve výživě a ztrátou tělesné hmotnosti. Pacienti s průjmovým onemocnění, vzniklým v tenkém střevě jsou často přivedeni k ošetření s různými přidruženými orgánovými problémy jako následek průjmu a naopak průjmové onemocnění tenkého střeva může vzniknout jako následek jiných onemocnění (např. celkové infekce, endokrinologická onemocnění, onemocnění ledvin, působení různých toxinů či léčiv apod.).To je důvodem k tomu, aby po vyloučení parazitárních onemocnění, byl zvolen velmi široký diagnostický přístup včetně krevních testů a využití zobrazovacích metod dutiny břišní u všech pacientů, kteří prokazují těžké postižení průjmovým onemocněním tenkého střeva. Ošetřující veterinární lékař by měl nejprve vyloučit přítomnost jakýchkoli střevních parazitů obvyklými testy. Poté by měla být určena přesná dietetická anamnéza, protože jednou z nejčastějších příčin průjmů u štěňat i starších psů je dietní chyba. Ve skutečnosti začíná mnoho střevních průjmových problémů s anamnézou velmi jednoduchého problému – pozření nevhodného nebo závadného krmiva. V chronických případech je velmi častým problémem potravní intolerance či alergie a je nutno ji co nejdříve vyloučit jako příčinu. Anomálie Nejčastější anomálií, spojenou s trávicím traktem a vedoucí k průjmu je exokrinní pankreatická insuficience (EPI) – nedostatečnost slinivky břišní. Klinické příznaky jsou poměrně specifické. Produkce velkého množství nažloutlých až našedlých výkalů řidší konzistence, ztráta tělesné hmotnosti a plynatost. Diagnózu lze poměrně přesně potvrdit testem cTLI (trypsin-like immunoreactivity). Léčba sestává z náhrady pankreatických enzymů a významné úpravy diety, která je lehce stravitelná a obsahuje snížené množství tuků. Infekce Virové infekce jako parvoviróza způsobují těžký akutní průjem s příčinou v tenkém střevě u nevakcinovaných štěňat. Virus atakuje buňky sliznice tenkého střeva těžce ji poškozuje. Léčba je nejvíce symptomatologická – agresivní infúzní terapie, širokospektrální antibiotika, léky proti zvracení a bolestivosti. Brzy po té, co je léčbou zastaveno zvracení, je doporučováno začít s lehkou dietní výživou žaludeční sondou. S několika málo výjimkami jsou bakteriální příčiny průjmů z tenkého střeva řídké. Lumen tenkého střeva je přirozeně obsazen různými bakteriemi v omezeném množství. Toto rezidentní bakteriální obsazení má důležitou funkci v ochraně anatomických struktur střeva a zlepšení fyziologických procesů, nezbytných pro správné trávení a vstřebávání krmiva. Tato mikroflora hraje také důležitou roli v obraně střeva proti obsazení patogenními bakteriemi, vyvolávajícími onemocnění střeva a zlepšení funkce střevního imunitního systému. U psů jsou také posány bakteriální střevní infekce. Účastní se na nich rody Campylobacter, Clostridium, Salmonella, Yersinia a také E. coli. Některé z těchto rodů se ovšem též nacházejí ve výkalech zdravých jedinců. Některé patogenní bakterie se mohou ve střevě rozšířit též při střevním onemocnění s jinou, nesouvisející příčinou. Pokud tyto střevní bakterie nejsou původní příčinou onemocnění, nedoporučujeme pro jejich potlačení použití antibiotik, které může vést ke vzniku odolných kmenů bakterií. I když podíl těchto bakterií na vzniku onemocnění a přenosu na člověka není prokázán, je nutno uvažovat o možnostech přenosu nejen od nemocných jedinců, ale též od zdravých jedinců, vylučujících tyto kmeny bakterií. Pro zpřesnění role patogenních střevních bakterií jako původců střevních onemocnění bude třeba dalšího výzkumu. Pro přenos na člověka se v tomto směru zdá být nejpravděpodobnější možnos přenosu bakterií rodu Campylobacter. V případě, že pes prokazuje příznaky onemocnění tenkého střeva jako je zvracení, průjem a další a sdílí domácnost s malými dětmi nebo dospělými se sníženou imunitou je doporučováno použít u psa antibiotickou terapii i když je obtížné prokázat souvislost mezi infekcí bakteriemi rodu Campylobacter a klinickými příznaky. Prognóza pro úplné uzdravení je velmi dobrá, pokud je však příčins střevního onemocnění odlišná, záleží uzdravení na jejím odhalení a léčbě. Idiopatický zánět tenkého střeva je termín pro skupinu různých chronických, střevních onemocnění neznámého původu, vedoucích k chronickým enteropatiím. Tato onemocnění mohou být dále přesněji diagnostikována histologickým vyšetřením. Klinické příznaky jsou charakteristické chronickým průjmem. Diagnóza je určována vyloučením všech ostatních příčin, přicházejících v úvahu včetně potravní intolerance. U psů může těžký idiopatický zánět tenkého střeva vést k tzv. entropatii se ztrátou proteinů. Postižení psi jsou přiváděni s těžkým průjmem a snížením obsahu proteinů v krvi, což vede k otokům a plnění tělesných dutin tekutinami. Toto onemocnění se zdá častější u některých plemen teriérů. Léčba těchto stavů sestává obecně z úpravy diety na lehce stravitelnou s nízkým obsahem tuku/průmyslově vyráběné granule a konzervy/ a dále uvedenou léčbou. U těžce nemocných pacientů je nutno použít intenzivní infúzní terapii k vyrovnání onkotického tlaku a prognóza u jedinců s těžkými celkovými klinickými příznaky je opatrná až špatná. Současné léčebné postupy zahrnují použití imunosupresivních dávek kortikosteroidů několik týdnů s postupným snižováním dávky. U některých pacientů však po vysazení léčby může dojít k obnovení klinických příznaků.

---

---