Úvodní strana Odborné články Plastická chirurgie

Zázraky plastické chirurgie, až donedávna určené primárně pro zkrášlování lidí, se dostávají i do psí říše. Do popředí zájmu veřejnosti se dostala zejména zpráva o pekinézovi jménem Danny, který na jaře porazil na prestižní výstavě Crufs show 20 tisíc dalších soutěžících a zvítězil. O několik dní později se začalo projednávat, jestli majitelé psa poněkud nevylepšili pomocí plastické chirurgie. Dannyho majitel se urputně bránil slovy, že jde o pouhou pomluvu, a po delším vyšetřování si mohl tříletý Danny titul ponechat. Mluvčí britského Kennel Clubu nicméně prohlásil, že pravidla soutěže chirurgické zákroky nepovolují a každý, u kterého bude podobný zákrok prokázán, bude ze soutěže vyloučen. To však byla soutěž, plastická chirurgie je ovšem ve většině případů využívána k vylepšení zdravotního stavu zvířat. Příkladem může být třeba pětiměsíční Bizou z kentuckého Louisville, kterému nechal majitel upravit nos, který mu nedovoloval správně dýchat. Podobných příkladů však existuje mnohem víc. Veterinář James Auvil z města Cincinnati zhotovil pro psa lhasa apso falešné zuby ze zlata, neboť majitel měl obavy, že si nikdo nevšimne okamžiku, kdy na něj jeho miláček vycení zuby. Veterinář se brání nařčení z nesmyslného zásahu poukazováním na to, že pes již ztratil dva zuby a několik dalších by muselo být stejně odstraněno. Falešná varlata Neuticles pro vykleštěné psy jsou inzerovány pod heslem „S Neuticles to vypadá jako by se nic nestalo“. Je jasné, že existuje úzké rozhraní mezi chirurgickými zásahy, které pouze vylepšují vzhled zvířete a mezi zásahy, které mají skutečně léčebné důvody, jako třeba operace očních víček. Za kosmetické zásahy, které neznamenají nic jiného než takovou změnu vzhledu, že pes odpovídá standardu, lze považovat donedávna běžné kupírování ocasů a uší (i když každý, kdo má psa s převislýma ušima dobře ví, že je odsouzen k jejich doživotnímu pracnému čištění. V poslední době se i ve Spojených státech začínají objevovat veterináři, kteří podobné zásahy odmítají dělat. Na druhé straně jsou však ochotni chirurgicky upravovat larynx jen proto, aby pes hlasitě neštěkal. Zní to nesmyslně, neboť psovi bereme jednu z možností komunikace, ale Susan Kaelinová, která již nedokázala snést neustálé štěkání své kolie Alexis, je se zákrokem spokojena. Za přílišné štěkání hrozí majiteli v mnoha amerických městech pokuta, v Louisville je to 500 dolarů. Samotná procedura je poměrně jednoduchá a připomíná odstranění mandlí. Každopádně je jasné, že americkým páníčkům přibyla další možnost, jak zvýšit už tak vysoké náklady na veterináře.

---

---