Úvodní strana Odborné články Nové směry v ošetřování zlomenin

Se zlomeninami se u psů setkáváme často. Vznikají důsledkem různých poranění, ve velké míře jsou jejich příčinou autoúrazy. Zlomeniny mohou být jednoduché či komplikované (tříštivé, otevřené), mohou být součástí sdružených a mnohočetných poranění. Léčebné metody prodělaly složitý vývoj. Jednotlivé postupy se stále zdokonalují a přibližují se k co nejideálnější podobě. To umožňují stále nové poznatky v biologii a biomechanice skeletu, rozvoj techniky (diagnostika, nové materiály, implantáty) a stále širší zkušenosti v této problematice. Cílem léčby je co nejrychlejší, nejdokonalejší a pokud možno co nejméně bolestivé obnovení původní funkce končetiny. Vlastní hojení zlomenin kostí je vždy závislé na biologických a biomechanických podmínkách. Volba způsobu léčby je na veterinárním ortopedovi, který vlastní případ řeší. Vychází z typu zlomeniny a stavu pacienta. Pomocníkem se mu stane systém hodnocení zlomeniny, založený na zohlednění mechanických, biologických a klinických faktorů, které mají vztah k nárokům kladeným na fixaci a předpokládanou dobu hojení zlomeniny. Roli zde hrají velikost psa, množství poraněných končetin, typ zlomeniny, stáří psa, zda je poraněný pes spolupracující pacient. Velmi důležitý je fakt, je-li majitel ochotný a schopný dodržovat instrukce o pooperační péči. Špatná spolupráce a komunikace s pacientem a majitelem vede k nadměrné aktivitě psa nebo nedostatečné pooperační péči. Bezprostředně po ošetření zlomeniny by měl majitel dbát na omezený pohyb psa jen na nejnutnější vyvenčení, a to vždy na vodítku. V žádném případě by nemělo docházet k volnému pohybu psa, překonávání terénních překážek či skákání po nábytku. Nedodržení těchto pokynů může vést k vážnému poškození fixace zlomeniny. Pacienti s fixací fraktury zevním skeletním fixátorem vyžadují větší pooperační péči, monitorování, léčbu ran a bandážování několik týdnů. Nedílnou součástí majitelovy péče o psího pacienta jsou speciální rehabilitační programy určené k přesnému doléčení zlomenin. Zvolený adekvátní způsob léčby by pak měl vést k rychlému a nekomplikovanému zhojení. Nové studie o hojení kostí vedou vždy k objevení a určité preferenci některých metod jak v humánní, tak veterinární ortopedii. V principu se rozeznává hojení přímé a nepřímé. Nepřímé hojení je typické pro konzervativní způsob léčby a charakterizuje ho pevný svalek okostice. Hojení přímé bylo doménou léčby skupiny AO (pracovní skupina ortopedů založená ve Švýcarsku) a s ním souvisela i preference dlahových (plotýnkových) metod, které se v té době považovaly za ideální řešení. Poznání nevýhod přímého hojení a dlahové techniky obecně (větší sklon k opětovné zlomenině, velká invazivita přístupu, větší riziko infekce, narušení přirozeného prostředí pro hojení zlomeniny), vedlo v 80. letech k hledání východiska z těchto problémů. Tím se do určité míry ukázala renesance a modernizace nitrodřeňových fixací. Dlahová technika byla považována takřka za překonanou, což však již dnes neplatí. Vývoj dlah podléhá požadavkům biologické osteosyntézy – s kostí jsou v limitovaném kontaktu, využívá se u nich miniinvazivních přístupů s redukcí počtu šroubů. Zevní osteosyntéza – léčba zlomeniny užitím zevního fixátoru – získává v poslední době velkou oblibu, hlavně u komplikovaných zlomenin (otevřené, s devastací měkkých tkání, mnohočetná poranění). Akrylátové zevní fixátory užíváme na našem pracovišti od roku 1998. Velmi dobrou zkušenost s nimi máme nejen v léčbě zlomenin dlouhých kostí, ale i při fixaci zlomenin dolní čelisti či znehybnění kloubů (například transartikulární fixace hlezenního kloubu u léčby ruptury Achillovy šlachy nebo u komplikovaných luxací). Současným trendem v léčbě zlomenin psů je tedy užití takových léčebných metod, které při správném užití umožní časnou rehabilitaci a obnovení funkce končetiny. V zásadě jde o metody, které maximálně šetří měkké tkáně, výživu kostí, jsou minimálně invazivní a současně zajišťují dobrou stabilitu zlomeniny během léčby (tzv. biologická osteosyntéza).

---

---