29.6. 2004
Kraniomandibulární osteopatie
Postižená plemena Postižena mohou být plemena skotský teriér, west highland white teriér a kernteriér. V literatuře jsou popsány případy kraniomandibulární osteopatie také u bostonských teriérů, boxerů, labradorských retrívrů, německých dog, dobrmanů a anglických buldoků. Klinické příznaky Klinické příznaky se většinou objevují ve věku 3 – 9 měsíců, byly však popsány i případy, u kterých se klinické příznaky objevily již ve věku 3 – 4 týdnů. Nejčastěji jsou postižena zvířata kolem čtvrtého měsíce. Onemocnění postihuje obě pohlaví bez rozdílu. Zvířata přicházejí na veterinární pracoviště s otokem a bolestivostí dolní čelisti, neschopností otevřít mordu, nebo bolestivostí při otevření nebo manipulaci s mordou. Může se objevit slintání a štěňata mají problémy s uchopováním krmiva. Pohmatem zjišťujeme oboustranné, symetrické zesílení dolní čelisti a bulla tympanica. Toto zesílení je tvrdé a má drsný povrch. Při vyšetření zjišťujeme mnohdy bolestivost a štěněti není možné plně otevřít mordu. V pokročilých stadiích nelze postiženému zvířeti otevřít tlamu více než na 1 – 2 centimetry. Během fáze novotvoření kosti mohou mít štěňata horečku. Tato horečka může mít přerušovaný charakter. Většinou trvá 3 – 4 dny a vrací se v intervalu 2 – 4 týdny. Také se může objevit zvětšení podčelistních mízních uzlin a atrofie spánkových a tvářových svalů. Při postižení dlouhých kostí pozorujeme kulhání. Diagnostika Diagnózu stanovujeme na základě splnění tří charakteristik: věk výskytu onemocnění, typický pohmatový a rentgenologický nález. Pro vlastní stanovení diagnózy je nutné provést rentgenologické vyšetření. V postižených oblastech zjišťujeme novotvořenou kost. Zuby rostou normálně a nejsou postiženy. V závažných případech zjišťujeme, kvůli novotvořené kosti, částečnou nebo úplnou nehybnost čelistního kloubu. Novotvoření kosti ustává současně s ukončováním kostnatění (osifikace) dlouhých kostí (7. – 8. měsíc). Ve věku uzavření růstových plotének dlouhých kostí (11 – 13 měsíců) se novotvoření kosti stává statické a dochází k jejímu ústupu. Ve věku 2 – 3 let u postižených jedinců většinou nenalezneme na rentgenogramu žádné patologické změny. Příčiny onemocnění Jako příčiny vzniku onemocnění se uvádějí dědičnost a u plemen, kde nebyla prokázána dědičná etiologie, se uvažuje o infekci kosti virem psinky. Jako onemocnění s jasnou dědičnou etiologií byla kraniomandibulární osteopatie popsána u west highland white teriérů. Onemocnění se u tohoto plemene přenáší jako autosomálně recesivní vada. Také u skotských teriérů se zvažuje dědičná predispozice. Terapie Cílem terapie je odstranění klinických příznaků. Podáváme protizánětlivé léky a léky proti bolesti. Ve většině případů je potřebné podávat léky dlouhodobě (4 – 10 měsíců). Při vlastní léčbě většinou klinické příznaky vymizí během 10 – 14 dnů. Mohou se však objevit recidivy klinických příznaků. V závažných případech, při neschopnosti otevřít tlamu a rentgenologickém nálezu kosti znemožňující hybnost čelistního kloubu, může být doporučena eutanazie postiženého zvířete. Doporučení Je nezbytné si uvědomit, že jde o onemocnění s dědičnou etiologií a postižené zvíře by nemělo být používáno v chovu, a také rodiče, jako genetičtí nositelé vady, by měli být z chovu vyřazeni.
zdroj: Pes přítel člověka - autorský článek, vydání č. 5, strana 10,11
poděkování: Tento text byl převzat z časopisu "Pes přítel člověka" díky laskavému svolení redakce.
souhlas: Článek byl zveřejněn se souhlasem redakce a autora a nebyl nijak jazykově upravován.
