Úvodní strana Odborné články Kožní plísňová onemocnění

„Plísňová“ (správněji „houbová“) kožní onemocnění jsou nepříjemným zdravotním problémem jak u lidí, tak u zvířat, a nezřídka i problémem společného soužití. Houby, které jsou schopné vegetovat na tkáních kůže tvoří zvláštní skupinu, zvanou dermatofyta. Mezi nimi jsou druhy, které častěji parazitují u člověka, jiné častěji u zvířat, ale ostrá hranice mezi nimi neexistuje a může dojít ke vzájemnému nakažení. Nejčastěji se kožní houby zachycují na jedincích s citlivější pletí, například na dětech, respektive mláďatech zvířat, mládeži v pubertě či ženách. Vnější příznaky plísňového onemocnění bývají většinou popisovány jako typické kruhovité změny na kůži. Zkušenosti učí, že v současné době se plísně projevují různě, od drobných šupinek přes zmíněná kulatá ložiska až po vystouplé mladistvé bradavice, připomínající útvary. Popsat všechny formy jejich příznaků je velmi obtížné. Podle dlouhodobých zkušeností našeho pracoviště se aktuálním problémem současnosti zejména v městském prostředí stává houba druhu Microsporum canis. Nejčastějším zdrojem nakažení jsou v posledních letech bezprizorní toulavá koťata. Soucitní zachránci a dvou i čtyřnozí příslušníci jejich rodiny bývají obyčejně prvními postiženými. Na podobný podezřelý kontakt je proto v případě obtíží třeba upozornit i ošetřujícího lékaře. Riziko přenosu se podstatně sníží prohlídkou nalezeného zvířete ve veterinární ordinaci, doplněnou o vyšetření v mykologické laboratoři, a to i v případě, kdy zvíře nemá viditelné kožní onemocnění. Zárodky hub může totiž infikovaný jedinec přenášet i na srsti, a to přesto, že se jeho kůže na pohled jeví zdánlivě zdravá. Druhým častým problémem jsou onemocnění způsobená houbami rodu Trichophyton. Zdrojem nákazy bývají hlodavci a onemocnění často postihuje psy – myšaře. Kožní změny jsou v tomto případě lokalizovány většinou v oblasti čenichu. Plísňová kožní onemocnění jsou nepříjemná nejen z estetického hlediska, ale především mimořádnou úporností s potřebou dlouhodobé každodenní léčby a rovněž dlouhodobým přetrváváním zárodků (spór) v prostředí bytu (v prachu, textiliích apod.). Z kůže nemocného zvířete nebo člověka se jich miliony sypou do okolí doslova jako z cukřenky. Zárodky v prostředí tu přežívají až rok a mohou kdykoliv znovu nakazit zvíře i člověka. Odolávají, kromě speciálních přípravků (například protiplísňové SAVO) většině běžných dezinfekčních prostředků. Jsou citlivé pouze na teplotu vyšší 50 ° C (vyváření). Pro prevenci a léčení plísňových kožních onemocnění u domácích zvířat je vhodné dodržovat alespoň následující desatero: 1. po každém styku se zvířetem si důkladně umýt ruce, 2. v prostředí, ve kterém se nemocný pes či kočka pohybují, často luxovat výkonným vysavačem nevířícím prach a odpad likvidovat jako v bodě 5, 3. v pelechu zvířete používat jen provizorní podložky, které lze likvidovat, 4. zamezit styk s nemocným zvířetem, zejména dětem a ostatním zvířatům, 5. před prvním ošetřením ostříhat okolí ložisek a odstranit šupiny a strupy – tuto akci, stejně jako každé vyčesávání srsti, provádět nad omyvatelnou podložkou (tác vanička) a vyčesanou srst a kožní šupiny dezinfikovat spařením horkou vodou (event. spálením), podobně jako použité kartáče, přípravky apod. Zásadně pracovat v gumových rukavicích, 6. neopomenout nepřerušenou každodenní léčbu zvířete podle návodu ošetřujícího veterinárního lékaře po dobu nejméně 6 – 8 týdnů, ani při zdánlivém vyhojení, 7. po skončení léčby je potřeba absolvovat kontrolní stěry léčeného zvířete, případně jeho okolí v mykologické laboratoři na přítomnost plísní, 8. průběžně kontrolovat a likvidovat výskyt zevních parazitů (hlavně blech), protože mohou přenášet spóry plísní, 9. vzhledem k možnosti přenosu kožních plísní i ze člověka na zvířata odborně léčit případné onemocnění lidí, 10. na výstavách zvířat používat výhradně vlastní pomůcky k ošetření zvířat, dodržovat hygienická opatření při posuzování zvířat a při ošetření výstavních zařízení.

---

---