Úvodní strana Odborné články Jak krmíme psa v Americe

Starší čtenáři si jistě pamatují na doby dřevní, kdy jsme maso sháněli na jatkách, vyvařovali jsme nejrůznější kombinace masa s rýží či těstovinami, a k malé psí radosti jsme vzniklé směsi vylepšovali přidáváním nejrůznější zeleniny, kterou psi často umně plivali zase ven. Doba se změnila a objevila se až nepřehledná nabídka nejrůznějších suchých granulí. Do misky stačí odměřit dávku a pes může začít jíst prakticky okamžitě. S rozvojem suchých krmiv se však objevuje otázka, jak moc to psům vlastně prospívá. Výrobci se předhánějí nadšeným povídáním o tom, co všechno se jim do těch kuliček podařilo vtěsnat, a jak jen s tím jejich krmivem získáme psího šampiona, který vedle stálého zdraví a dokonalé srsti bude blízko nesmrtelnosti. Výrobci psího krmiva totiž nejsou celkem pochopitelně vedeni pouze nezištnou snahou vyrobit pokud možno nejdokonalejší krmivo, ale snaží se prodat a maximálně přitom vydělat. Do psích krmiv se proto dostávají příměsi, které tam ve skutečnosti vůbec nepatří (nebo alespoň nepatří do optimální psí výživy) a slouží prakticky pouze jako levná výplň. Staré známé heslo o tom, že dostaneme jen to, co si zaplatíme, platí u psího krmiva dvojnásob. Americká krmiva sice kontroluje Veterinární úřad, ale ten se spíše stará o to, aby výrobce předepsaným postupem popsal složení krmiva. Lepší krmiva mají označení AAFCO, což je Association of American Feed Control, která dbá na kvalitu podstatně více. I tak je však ostražitost na místě, neboť AAFCO uznává testovací skupinu o pouhých osmi psech, a to ještě může pokus dokončit pouze část psů. Z toho by biostatistik dostal kopřivku. Jednotlivé přísady musejí být povinně vyjmenovány v pořadí podle procenta obsahu. To už tak zcela neplatí o názvu krmiva, takže pokud je na obalu napsáno „Směs jehněčího s rýží“, ve skutečnosti tam nebude jehněčího masa a rýže víc než 25 %. Pokud najdeme nápis „S hovězím masem“, masa budou tam pravděpodobně pouhá 3 %. Uvedený seznam příloh je přesnější, žádný výrobce však neuvádí procenta a spokojí se pouze s vyjmenováním přísad. Dobrým obecným pravidlem je podívat se na pořadí, ve kterém je uveden hlavní zdroj tuku, neboť všechno to, co je uvedeno před ním, tvoří hlavní součást krmiva a zbytek tvoří pouhé přísady. I přesto musíme počítat, neboť maso obsahuje zhruba 75 % vody, takže pokud počítáme přísady bez obsahu vody, poměr přísad se může výrazně změnit, neboť v podstatě suché doplňky (jako rýže) svůj obsah prakticky nezmění. Pozor si musíme dát i na to, jak jsou masité části popsané. Většina živočišných proteinů popsaných jako „meat“ nejčastěji znamená celá kuřata (bez hlav a peří), zatímco nápis „beef and bone meal“ znamená jakékoliv zbytky, které jatka považují za nepoužitelné pro lidi. Přísady jako „digest of chicken byproducts“ nebo „poultry byproduct meal“ pak znamenají rozemleté kdovíjaké části kuřat, které nechávám na představivosti čtenáře. Nejinak je tomu i se zeleninou. Ta sice může představovat vhodnou část jídelníčku psa, ne vše je však pro psa stravitelné. Zatímco rýže je trávena velice dobře, mnoho granulí je přecpáno kukuřicí, kterou pes prakticky netráví vůbec. Zelenina je velice vhodná, v krmivech je však často ve formě mnohem levnějších produktů, které vznikají jako vedlejší produkty pro přípravu zeleninových směsí pro lidi (varujme se výrazů jako „product“ nebo „pulp“). Psí granule jsou dále doplněny spoustou konzervačních prostředků, z nichž žádný není nějak speciálně zdravý. Obecně sice platí, že co neumím vyslovit, to raději nebudu jíst, ale to bychom nemohli psa krmit žádnými granulemi. V každém případě bychom se však měli vyvarovat přísad jako ethoxyquin (původně vyvinutý jako stabilizátor gumy a později používaný jako pesticid), BHA (v mnoha zemích zakázaný, v USA stále povolený) a BHT (totéž), sladidel jako je melasa, kukuřičný sirup (corn syrup) a sorbitol. Dobré není ani přidávání barviv, většinou označovaných jako Blue 2, Red 40 atd. Zcela nevhodné je použití propylen glykolu. Z nevhodných přísad lze dále jmenovat „corn gluten“, „wheat gluten“ pro jejich mizivou nutriční hodnotu, tzv. pivovarskou rýži („brewers rice“), což jsou zbytky slupek zrn rýže po přípravě rýžové mouky prakticky bez jakékoliv nutriční hodnoty a celulóza (většinou připravená ze dřeva). Náš pes přece není termit. Vhodný není ani „animal digest“, což je materiál vzniklý chemickou či enzymatickou hydrolýzou živočišné tkáně, ale ve skutečnosti je to spíše povařená směs neznámých částí neznámých druhů zvířat. Zapomenout nemůžeme ani na „fish meal“, neboť druh ryby není nikdy uveden a navíc podle amerických předpisů musí být každé rybí maso, které není určené pro lidskou konzumaci, konzervované právě výše uvedeným konzervačním prostředkem ethoxyquiem, což neplatí pouze v případě, že výrobce získá patřičnou výjimku. A tak pokud výrobce na obalu nenapíše, že výjimku má nebo nepoužije termín „human grade fish“, můžeme se vsadit, že tam ethoxyquien bude. Něčím psa samozřejmě krmit musíme. Zbytky lidských jídel jsou výrobci pravidelně zatracovány jako nezdravé a jako nevhodná potrava, která ruší rovnováhu vzniklou použitím optimálního suchého krmiva. Samozřejmě to není pravda. Stejně jako člověk, ani pes nepotřebuje celý život identickou a uniformní stravu. Zrovna tak nějaké to sousto od stolu neznamená, že pes automaticky bude tloustnout nebo odmítat jinou stravu. To všechno jsou spíše příznaky špatné výchovy. Pochopitelně nemůžeme psa krmit stálou dietou sestávající ze smažených brambůrků, bonbonů a hamburgerů, tím mu samozřejmě uškodíme. Většina lidských jídel, zvláště pokud je připravíme speciálně pro psa (tj. s minimem soli), zůstane zdravým doplňkem stravy psa. Dalším z mýtů, kterými nás „krmí“ výrobci suchých granulí, je informace o tom, že pes krmený granulemi nemá potíže se zubním kamenem. Opak je pravda, což si ostatně uvědomí každý starší majitel psa. Do roku 1989 u nás suché granule nebyly vůbec dostupné a o nějakém čištění zubů jsme neměli ani ponětí. Moji tehdejší psi se s granulemi nepotkali vůbec a měli až do konce života zuby bělostné jako herci z Hollywoodu, zatímco chudákovi Baskovi čistili zuby veterináři každý rok a zubní kámen mohl prodávat. A tak jako se vším, platí i v případě krmení psů nutnost používat zdravý rozum a důkladně studovat nápisy na obalech ještě dříve, než dotyčný výrobek svému chlupatému kamarádovi nasypeme do misky.

---

---