Úvodní strana Odborné články Exotické parazotózy psů II.

Ankylostomóza Původce: Měchovci Ancylostoma brasiliense a A. ceylanicum z kmene hlístic (Nematoda) Výskyt: Ancylostoma brasiliense se vyskytuje v Brazílii, v Oceánii a v Indonésii, A. ceylanicum se vyskytuje v Africe, oba druhy těchto měchovců se vyskytují v Indii a na Filipínách. Jsou to příbuzní i od nás známých cizopasníků – měchovce psího (Ancylostoma caninum) a měchovce liščího (Uncinaria stenocephala). Tropické druhy k nám mohou být zavlečeny s importovanými psy. Parazitace: Měchovci jsou poměrně drobní střevní cizopasníci hostitelů, kterými u druhu Ancylostoma brasiliense i u druhu A. ceylanicum bývají psi a kočky, ale mohou to být i jiní živočichové nebo také člověk. Délka samců činí u A. ceylanicum 7 – 9 mm, u samic 8,5 – 12 mm, u samců A. brasiliense 7,5 – 8,5 mm, u samic 9 – 10,5 mm. Parazitují v tenkém střevě, a to často ve velkých množstvích, a napadají především jedince mladé. Odolnost dospělých zvířat proti této parazitóze s věkem stoupá. Podle některých údajů se měchovci živí krví a podle jiných tkáněmi hostitele. Při masivní invazi způsobují v každém případě značné ztráty krve, které se mohou projevit i chudokrevností (anémií). Z vajíček, která opouštějí s trusem tělo hostitele, se ve vnějším prostředí líhnou larvy, které se v následujících několika dnech dvakrát svlékají. Žijí volně, stadia schopná nakazit dalšího hostitele vystupují vzhůru po rostlinstvu a čekají na vhodnou příležitost. Do těla dalšího hostitele se dostávají buď pasivně s kontaminovanou (znečištěnou) potravou nebo aktivně skrz kůži (perkutánně). Dostanou-li se do hostitelského organismu s potravou, zůstávají v zažívacím traktu, svlékají se tu a mění v dospělce. Proniknou-li do něj perkutánně, chlupovými váčky, vyvolávají zánět kůže provázený výraznou svědivostí. Putují pak mízou do krevního oběhu a přes srdce a plíce se dostávají do hrtanu. Jsou vykašlány, polknuty a dostávají se do tenkého střeva, kde svůj vývoj dokončí. Štěňata se také mohou nakazit při sání mléka (galaktogenní přenos). K této infekci nedochází jen u matek v jejichž střevě právě cizopasí dospělí měchovci, ale i u těch, které byly úspěšně odčerveny, mají však v různých tkáních klidová larvální stadia. Tyto tkáňové larvy jsou schopné za příhodných okolností pokračovat ve vývoji. Když koncem gravidity stoupá v organismu feny hladina prolaktinu a oxytocinu, hormonů odpovídajících za produkci mléka, larvy se aktivují ("probudí") a krevní cestou se nechávají zanést do mléčné žlázy, pronikají do mléka a napadají sající štěňata. Vylučování larev s mlékem začíná hned po porodu, vrcholí v prvním týdnu po něm a pak ustává. Od feny, v jejímž těle se vytvořily tkáňové larvy, se můžou takto nakazit sající štěňata z několika po sobě jdoucích vrhů. Parazitóza se projevuje zánětem žaludku a střeva, chudokrevností, hubnutím, zánětem plic, otoky a celkovou sešlostí. Pro silné invaze jsou typické prudké páchnoucí průjmy s hlenem a krví. Napadení psa měchovci lze potvrdit laboratorním vyšetřením trusu zaměřeným na přítomnost vajíček typického tvaru. Léčba a prevence: Používají se přípravky s febantelem, s febantelem a pyrantel embonátem, s fenbendazolem, ivermektinem, mebendazolem, milbemycinoximem či pyrantel pamoátem. Aby byl pes ochráněn před invazí měchovců, je nutno mu zabránit v přístupu na místa, kde se mohou vyskytovat jejich larvy. Pokud se prokáže laboratorním vyšetřením trusu napadení feny, je nutno zabránit štěňatům v sání jejího mléka a odchovat je na kvalitní náhradní mléčné stravě, určené pro štěňata "od prvního dne života".

---

---