Úvodní strana Odborné články Exotické parazitózy psů IV.

Spirocerkóza Původce: Spirocerca lupi z kmene hlístic (Nematoda) Výskyt: Tropy a subtropy celého světa Parazitace: Dospělci, dosahující délky 3 – 8 cm, žijí v uzlovitých útvarech ve stěně hrudní části aorty, dolní části jícnu (ezofágu), žaludku a střeva, nebo volně v žaludku. Hlavním hostitelem jsou psi a kočky, mezihostiteli jsou koprofágní (trus požírající) brouci, ale při nákaze hlavních hostitelů jsou důležití především příležitostní (parateničtí) hostitelé, kterými bývají plazi, ptáci (včetně domácí drůbeže) a drobní savci. Vajíčka se dostávají z těla psa nebo kočky do vnějšího prostředí s trusem. Spolu s trusem je pozřou koprofágní brouci, v jejichž těle se z nich vylíhnou larvy, které proniknou stěnou střevní do tělní dutiny. Zde se z nich vyvinou larvy schopné nakazit dalšího hlavního hostitele nebo hostitele příležitostného. Pes (kočka) však spolkne brouka spíš jen náhodou či nedopatřením, ale pozře ho běžně např. kuře nebo slepice. Invazní larvy v organismu drůbeže sice svůj vývoj nedokončí, nevyvinou se z nich dospělci, ale zachovávají si schopnost nakazit hlavního hostitele, takže pozře–li pes (kočka) syrové maso takého kuřete nebo slepice, invazní larvy v něm svůj vývoj dokončí. V zažívacím traktu hlavního hostitele se uvolní z tkání paratenického hostitele, proniknou stěnou střevní do krevního oběhu a usazují se v hrudní části aorty. V její stěně vznikají jako následek parazitace krváceniny, uzlíky velikosti hrachu až lískového ořechu a – jako důsledek jejího oslabení – zúženiny (stenózy) nebo aneuryzmata (rozšířeniny). Asi po 3 měsících pronikají cizopasníci do dolní části jícnu, poblíž kardiální části žaludku, tzv. česla, kde se usazují. Pod sliznicí vytvářejí duté uzlovité útvary, které mohou být velké až jako holubí vejce, a jsou vyplněné sekretem a množstvím cizopasníků, kteří asi po 3 měsících dospívají. Potom z perforovaných uzlů vytéká sekret obsahující oplozená vejce cizopasníka. Výjimečně pronikají cizopasníci krevním oběhem do jiných vnitřních orgánů. Parazitární uzly ve stěně aorty mohou být příčinou jejího prasknutí (ruptury), uzly ve stěně jícnu jej mohou obturovat (ucpat) anebo mohou způsobit jeho roztržení. Velmi nebezpečná je spirocerkóza u štěňat starých několik týdnů, obvykle hynou na rupturu aorty. Klinické příznaky závisejí na množství parazitárních uzlů. Postižení jedinci často zvracejí nebo dáví, trpí regurgitací (vracením spolknuté potravy do hltanu a do úst) a různými trávicími obtížemi. Jejich dýchání je ztížené, hubnou. Diagnosticky se uplatňuje vyšetření rentgenologické, ultrasonografické nebo endoskopické, a parazitologické, zaměřené na hledání vajíček typického tvaru a velikosti, v nichž je patrná larva, v trusu. Léčba a prevence: Podávají se přípravky obsahující citrát dietylkarbamazinu, a to po dobu 10 – 20 dnů. Psům (a kočkám) je třeba zabránit tam, kde se spirocerkóza vyskytuje trvale, v lovu a požírání různých volně žijících drobných živočichů, kteří mohou být paratenickými hostiteli. Maso drůbeže je třeba zkrmovat vždy dobře tepelně upravené. Typičtí mezihostitelé, koprofágní brouci z tropů a subtropů, u nás sice nežijí, žijí tu však jiné druhy tohoto hmyzu, a proto případný přímý přenos na finální hostitele nebo přenos zprostředkovaný paratenickým hostitelem nelze jednoznačně vyloučit.

---

---