Úvodní strana Odborné články Diagnostika zvracení u psa

V kanadském Vancouveru se konal 26. světový kongres WSAVA (Světová organizace veterinárních lékařů malých zvířat). V našem sloupku vás informujeme o nových poznatcích přednesených na tomto kongresu.

Zvracení je silné vypuzení žaludečního obsahu, příležitostně i obsahu přední části tenkého střeva tlamou. Tento proces zahrnuje tři stádia – nevolnost, zvedání žaludku a samotné zvracení. Závažné následky zvracení zahrnují narušení elektrolytové rovnováhy a rovnováhy tekutin, narušení acidobazické rovnováhy a nebezpečí aspirační pneumonie. Základem klinické diagnostiky je odlišení dávení a zvracení. Dávení je definováno jako pasivní, retrográdní pohyb pozřeného materiálu, obvykle před tím, než dosáhne žaludku. Chyby v rozlišení dávení a zvracení mohou často vést k nesprávné diagnóze. Dávení může vzniknout okamžitě po příjmu krmiva či tekutiny, nebo může být opožděné i o několik hodin. Vzhledem k tomu, že zvracení může způsobit široké spektrum onemocnění a příčin, představuje tento stav pro klinika závažný problém. Kompletní anamnéza, mapující všechny tělní systémy je rozhodující pro počáteční posouzení stavu i způsob léčby. Pomocí pro posouzení a diagnózu zvracejícího pacienta jsou následující příznaky: – délka trvání klinických příznaků – přesný popis potíží v anamnéze – prostředí a krmení – popis dalších příznaků na jiných tělesných systémech – časová souvislost s krmením – složení zvratků – přesný popis procesu zvracení a jeho frekvence Nejčastějšími příčinami akutního či chronického zvracení, které je třeba vyloučit, jsou: Dietetické problémy – nevhodné krmení (zbytky, pozření nestravitelných předmětů) – dietetická přecitlivělost na krmivo – pravá potravní alergie Parazité – střevní (včetně Giardií) – žaludeční (Physaloptera) Reakce na léky – nesteroidní antiflogistika – jiné léky (srdeční glykosidy, antibiotika, chemoterapeutika) Metabolická onemocnění – onemocnění ledvin – onemocnění jater – narušení elektrolytové rovnováhy. U chronického zvracení je dále nutno vyloučit – sníženou motilitu žaludku – zánětlivá onemocnění (žaludku, střeva) – obstrukční onemocnění (cizí tělesa, hypertrofickou gastropatii) – novotvary. Občasné chronické zvracení Občasné chronické zvracení je často opakovanou stížností ve veterinárních ordinacích. Často u něho není zřejmá souvislost s krmením, liší se složení zvratků a vznik zvracení bývá velmi pravidelný. V závislosti na onemocnění se objevují jiné klinické příznaky jako průjem, apatie, nechuť k příjmu potravy a slinění. Pokud se tyto příznaky objevují současně, klinik by měl uvažovat o chronickém zánětu žaludku, zánětlivém onemocnění střeva, syndromu podráždění střeva a poruše žaludeční motility. Detailní diagnostický postup zahrnuje biopsii žaludku a střeva, která je často rozhodující v určení přesné diagnózy. Je nutno zdůraznit, že chronické zvracení je častým klinickým příznakem zánětlivého onemocnění střev u psů i koček. Zvracení způsobené systémovým nebo metabolickým onemocněním může být jak chronické, tak akutní a nemá přímou souvislost s předchozím krmivem, a také složení zvratků je nepředvídatelné. Diagnostický postup Zvracející pacient vyžaduje v některých případech intenzivní přístup k léčbě, ale organizovaný přístup pomáhá minimalizovat množství vyšetření, nutných k určení přesné diagnózy. Pokud jsou stanoveny příčinné souvislosti, je nutno provést minimálně hematologické a biochemické vyšetření krve (nebo specifické testy pro vyšetření ledvin, jater, pankreasu, elektrolytů), kompletní vyšetření moči (vyšetření specifické hmotnosti je vysoce důležité pro diagnostiku renálního selhání) a vyšetření trusu. RTG vyšetření břicha je u zvracejících pacientů častým vyšetřením a je nutné v případech, kdy není možno povést řádné palpační vyšetření nebo toto vyšetření vykazuje změny (možnost pozření cizího tělesa, pankreatitis, pyometra). Bohužel tato vyšetření nejsou někdy dost včasná. Přitom i když mají negativní výsledky, pomohou vyloučit velmi závažné příčiny zvracení (renální selhání, cukrovku, jaterní onemocnění). Naopak, jakékoli změny ve výsledcích pomáhají směrovat počáteční terapii a následnou diagnózu. Rozhodnutí provést hlubší diagnostické testy záleží na pokračování klinických příznaků, odpovědi na terapii a výsledku prvotních vyšetření. Tato vyšetření zahrnují ACTH test, pro diagnostiku hyperadrenokorticismu u pacientů s narušeným poměrem sodíku a draslíku, kontrastní rentgenologické vyšetření trávicího traktu a vyšetření žlučových kyselin v séru (signifikantní pro některá jaterní onemocnění. Nově využívané je též kontrastní vyšetření BIPS – baryovými kuličkami, indikující poruchy v motilitě trávicího traktu. Dalším používaným vyšetřením je endoskopie trávicího traktu, ultrasonografie a případně laparoskopie či laparotomie, nutné k obdržení bioptátů jater, ledvin a pankreatu. Probatorní laparotomie je indikována v případech vyjmutí cizích těles, vsunutí střeva, syndromu žaludeční slizniční hypertrofie, provedení biopsií a pro resekci nádorů.

---

---