Úvodní strana Odborné články Onemocnění prostaty u dospělých psů

Koncem dubna loňského roku se v Amsterdamu konal světový kongres veterinárních lékařů, přinášíme informace o některých tématech, která na něm zazněla.

U psů se s nemocemi prostaty setkáváme poměrně často. Hlavními podskupinami onemocnění jsou podle častosti výskytu: prostatitis (zánět prostaty), intraprostatické cysty, nádory, benigní (nezhoubné) hyperplazie a paraprostatické cysty. Mohou onemocnět všechna plemena, ale výskyt onemocnění se jeví častější u velkých plemen psů. Nadprůměrně jsou zastoupeni dobrmani a němečtí ovčáci. Nejčastější chorobou je patrně benigní hyperplazie, ale její diagnóza není často doložena. S nemocemi prostaty se zřídka setkáme u psů mladších 4 let (méně než 0,6 %), jsou však velmi časté u psů starších 10 let (8 % populace). Ačkoli většina psů s onemocněním prostaty není kastrována, vysoké procento psů s adenokarcinomem prostaty jsou kastráti. Z diagnostického hlediska je u kastrovaných psů s onemocněním prostaty velmi vysoká pravděpodobnost neoplazie. Užitečnými a platnými metodami pro posouzení nemoci prostaty jsou rektální vyšetření a palpace břicha, RTG vyšetření nativních snímků, retrográdní kontrastní cystourethrografie, ultrazvuk a scintigrafie, cytologické vyšetření prostatálního sekretu a aspirátů tkáně, bakteriologická kultivace, stanovení citlivosti a histologické vyšetření bioptátů tkáně prostaty. Metody léčby onemocnění prostaty lze zhruba rozdělit na chirurgické a medikamentózní. Nejběžnější chirurgické postupy ve vztahu k nemocem prostaty zahrnují kastraci, drenáž abscesů a cyst implantovanými drény nebo marsupializací, otevřenou biopsii, intraoperační ozařování a ve velmi vzácných případech radikální transuretrální prostatektomii. U lidí se v současné době zkoumá řada léků k terapii různých nemocí prostaty. Terapie používaná v současnosti nebo potenciálně použitelná léčba jsou diskutovány dále. Benigní hyperplazie prostaty může být navozena dvěma hlavními vyvolávajícími faktory, a to: 1) estrogenním naprogramováním tkáně prostaty, což zvyšuje počet receptorů pro androgeny, 2) s věkem se zvyšující citlivostí receptorů pro androgeny. U psů má kastrace léčebný efekt. U lidí se zkoumají mnohé jiné léčebné postupy s ohledem na psychologický dopad kastrace. Některé z těchto medikamentózních postupů mohou být použitelné i ve veterinární medicíně, pokud majitelé odmítají kastraci. Bakteriální prostatitida - její účinná léčba vyžaduje znalost citlivosti původce. Protože prostatální sekret si i u psa patrně uchovává kyselé pH během infekce, nejúčinnější jsou slabé zásady jako chinolony, trimetoprim a makrolidy. Léčba má trvat alespoň třicet dní. Kastrace, je-li kombinována s antimikrobiální léčbou, zřejmě usnadňuje uzdravení. Adenokarcinom - primární léčba adenokarcinomu prostaty ve veterinární medicíně zůstává obtížná. Používala se chirurgická resekce, ale v této době již bývají přítomné vzdálené metastázy. Nejčastěji popisovaným chirurgickým zákrokem je radikální transuretrální prostatektomie, vedoucí často k pooperační inkontinenci. U jednoho souboru pacientů bylo popsáno intraoperační ozařování, které snad vedlo k prodlouženému přežívání. Medikamentózní léčba je dosud v plenkách a jasně účinné metody se zatím neobjevily.

---

---