Úvodní strana Odborné články Nutriční podpora pacientů v kritickém stavu

Koncem dubna loňského roku se v Amsterdamu konal světový kongres veterinárních lékařů, přinášíme informace o některých tématech, která na něm zazněla.

Výživa je důležitá z pohledu hospitalizace. V literatuře je popisována nefunkčnost střeva jako predispoziční faktor pro rozsev bakterií a sekundární sepsi. Tento moment preferuje enterální (střevní) výživu, pokud je možná. Okamžitým cílem nutriční podpory je zabránění odbourávání tělesných proteinů a zachování tělesné hmoty. Počáteční podpora, následující po rehydrataci, je prováděna 3,5% roztokem aminokyselin s glukózou v balancovaném elektrolytovém roztoku. Navrácení pacienta na enterální výživu je prováděno podáváním malých množství glukózového a elektrolytového roztoku. Malá množství jsou podávána častěji, abychom vyzkoušeli, do jaké míry organismus snáší tekutiny v žaludku. Pokud pacient nezvrací, pomalu přecházíme na enterální výživu. Pokud pacient nechce potravu přijímat, musíme mu ji podávat nuceně nebo sondou. Nucené krmení může být pro kritického pacienta velmi stresující a nedoporučujeme ho u pacientů se zpomalenými reflexy či omezeným polykacím reflexem a předpokládanými komplikacemi, způsobenými stresem. Ke krmení sondou lze použít různé způsoby. Autor doporučuje oesophagostomickou (otevřením jícnu) vpravenou sondu, kterou lze poměrně jednoduše zavést a pacienti ji dobře snášejí. Mnoho z těchto pacientů má totiž zavedenu do jedné nosní dírky kanylu pro přísun kyslíku a tak použití krmicí sondy do druhé dírky působí na pacienta negativně. Nehledě na použitou metodu zavedení sondy, je první krmení prováděno malými objemy řídkých roztoků. Pokud jsou roztoky příliš koncentrované, způsobují osmotický průjem a zvracení. Větší objemy, podávané v soustech, stimulují periferní žaludeční receptory a vyvolávají zvracení. Pokud dochází ke zvracení, měl by lékař nejdříve zkusit zmenšit množství a koncentraci podávané výživy, než začne podávat léky zabraňující zvracení. Před propuštěním by měl být pacient schopen přijímat sondou řídkou potravu bez problémů, pokud je to ještě nutné. U pacientů s pankreatitidou (zánětem slinivky) či onemocněním žaludku a dvanáctníku není dobré, aby výživa procházela do dvanáctníku žaludkem, protože tím je vyvolávána sekrece slinivky. V minulosti byla jedinou metodou úplná parenterální (nitrožilní) výživa, ale enterální výživu je doporučováno použít co nejdříve. Pokud je tento pacient v této době podrobován jakémukoli chirurgickému zákroku, doporučujeme zavedení sondy do tenkého střeva, čímž obejdeme žaludek a dvanáctník a můžeme použít enterální výživu. Sonda se zavádí nosem do tenkého střeva. Kočky mají 2-3 krát větší energetické požadavky na výživu než psi a také na množství proteinu v dietě, které činí 17 - 30 % z krmné dávky, v závislosti na druhu onemocnění. U jaterních a ledvinových onemocnění je to 17 - 20 %, u popálenin, traumat a poranění hlavy se potřeba blíží 30 %. U koček je i z mnoha jiných specifických důvodů nutno používat přímo pro ně připravené diety. Kritické stavy jsou často komplikovány parézou (znehybněním) žaludku, ileem (neprůchodností střeva) a vředovatěním žaludku. Žaludeční vředy, způsobené stresem, se nemusí klinicky projevovat, ale predisponují pacienta k rozšíření bakteriálních infekcí, nehybnosti žaludku a ztrátám krve a tekutin. Každý pacient po anestézii, po operaci, trpící gastrointestinálními, retikuloendoteliálními či neuromuskulárními onemocněními či přijímající narkotická analgetika je predisponován k paréze žaludku. Ileus predisponuje pacienta k šíření bakteriálních infekcí, endotoxémii, špatnému trávení a vstřebávání živin, vředové žaludeční chorobě a zvracení. Alespoň třikrát denně by mělo být prováděno poslechové vyšetřování vnitřností pacienta. Ileus lze dobře léčit použitím nosožaludeční sondy a odsátím přebytečných tekutin a plynů. To omezí nebezpečí zvracení a následné aspirační pneumonie (zápalu plic, způsobeného vdechnutím zvratků). Pohyblivost střeva lze navodit též léky. Malé množství ústy podávaného glukózového roztoku pomáhá chránit žaludek před vznikem mikrovředů. Léky proti zvracení jsou používány u pacientů s dlouhodobým zvracením, predispozicí k vasovagálnímu reflexu, omezeným vnímáním, abnormálním dýcháním a kritických, ležících pacientů.

---

---