Úvodní strana Odborné články Nově na vzteklinu

Vzteklina – prastará choroba, která po staletí budila hrůzu a děs. Dobře ji znali již staří Egypťané a první záznamy jsou staré téměř 3300 let. Jde o virové onemocnění savců, téměř výhradně přenášené kousnutím infikovaného zvířete. V přírodě jsou nejčastěji nakažené lišky, netopýři, mývalové a skunkové. Domácí či domestikovaná zvířata tvoří necelých deset procent nakažených zvířat. Tyto úspěchy však přinesla až osvětová činnost za posledních čtyřicet let, dříve byl poměr nakažených zvířat opačný. Ve většině případů jde o vakcinaci domácích zvířat. Virus vztekliny útočí na centrální nervový systém a po období celkem mírných příznaků, mezi něž patří horečka a bolesti hlavy, bývá nákaza ve většině případů smrtelná. Důvodem smrti je akutní encefalitida. Nákaza se přenáší slinami infikovaného zvířete při kousnutí, i když nákaza kontaminací mukózy (nos, ústa či oči) byla také popsána. U zvířat je celý cyklus onemocnění pomalejší, trvá tři až dvanáct týdnů, než se virová nákaza dostane do mozku, odkud se namnožené viry dostanou do slin. Ověření nákazy, pokud není možné vyšetřit potenciálně nakažené zvíře, je nutné celou řadou testů, ani jeden z nich však samostatně není dostatečně přesný. Používá se zejména sledování hladiny protilátek pomocí fluorescence a PCR ve vzorcích slin, séra a míšní tekutiny. Léčba je již od dob Pasteura možná, nicméně je nutné, aby se člověk pokousaný nakaženým zvířetem dostal co nejdříve k lékaři. Léčebný proces je sice nepříjemný, nicméně relativně jednoduchý. Jde o jednu dávku izolovaných protilátek a o dalších pět dávek vakcíny, podávaných během následujícího měsíce. Rozhodně nejde o léčbu levnou, ve Spojených státech přijde vyléčení jednoho pacienta na tisíc dolarů. Dříve byly injekce značně bolestivé, v posledních patnácti letech je však situace mnohem příznivější, navíc se vakcína vstřikuje místo do břicha do paže. V rozvinutých zemích je počet úmrtí na vzteklinu velice nízký, v USA dochází jen k několika úmrtím ročně. Ve všech případech jsou to lidé, kteří po kousnutí nešli k lékaři, protože si vůbec neuvědomili číhající nebezpečí. Prvním léčebným krokem je injekce specifických imunoglobulinů, tradičně izolovaných z koní, kterým byl experimentálně vstříknut virus vztekliny. Celkem vzácně se používají imunoglobuliny lidské, které jsou sice vhodnější, zato jsou mimořádně těžce získatelné, neboť počet infikovaných lidí v rozvinutých zemích světa každým rokem klesá. I tak je však ve světě během jediného roku použito zhruba deset milionů dávek léčebných imunoglobulinů, což vede k celosvětovému nedostatku tohoto léku. Proto byl s takovým zájmem přijat článek publikovaný v posledním čísle prestižního amerického časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences, ve kterém skupina badatelů, vedená dr. Hilary Koprowskou z univerzity Thomase Jeffersona z americké Filadelfie, popisuje zcela nový způsob přípravy protilátek proti viru vztekliny. Autorský tým spěšně přidal část molekuly DNK kódující produkci lidských protilátek proti tomuto viru do genové výbavy rostliny tabáku Nicotiana tabacum. Po transfekci začne rostlina protilátky produkovat a extrakt obsahující tyto protilátky je možné pohodlně izolovat z rozdrcených listů tabáku. Autoři navíc popsali, že izolované protilátky byly při testech na křečcích stejně úspěšné jako klasicky používané koňské nebo lidské protilátky, a v testech nebylo možné najít žádné rozdíly v inhibici viru ať už ve zkumavce, nebo přímo v experimentálním křeččím modelu. Nově připravené protilátky neprojevily ani žádné známky alergické reakce, která v některých případech následuje po aplikaci koňských protilátek. Lidské protilátky navíc přetrvávají v lidském těle mnohem déle než cizorodé koňské imunoglobuliny, které jsou přirozeným procesem rychle eliminovány. Pokud se tedy tento popsaný pokus podaří i v dalších laboratořích potvrdit, mohli bychom se v relativně dostupné době dočkat masové produkce lidských protilátek proti viru vztekliny, které budou účinnější a levnější.

---

---