Úvodní strana Odborné články Medikamentózní léčba septického šoku

V kanadském Vancouveru se konal 26. světový kongres WSAVA (Světová organizace veterinárních lékařů malých zvířat). V našem sloupku vás budeme informovat o nových poznatcích, přednesených na tomto kongresu.

Septický šok je častou komplikací v praxi malých zvířat. Mnoho patologických stavů může mít za následek rozšíření infekce a s tím spojený šok! Z důvodu nadměrného používání kortikosteroidů a stále častějšího používání intravenózních katetrů se septický šok stává stále častějším nálezem. Šok byl definován jako kritická nerovnováha produkce energie buňkou, způsobené narušením přepravy kyslíku a živin do buňky a využití kyslíku a živin buňkou. Více než 90 % energie spotřebuje buňka na vlastní přežití v agresivním prostředí. Šok může vzniknout následkem jakéhokoli onemocnění či úrazu, který vede ke kritickému snížení efektivního průtoku krve do tkání s následným narušením buněčné látkové výměny a nakonec k buněčné smrti. Sepse je definovaná jako systémová zánětlivá odpověď na infekci. Syndrom systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) je komplikovaný syndrom, vznikající následkem traumatu, popálení či sepce, a je diagnostikován v případě, že pacient splňuje dva nebo více z následujících příznaků: Tělesná teplota: více než 39,7 nebo méně než 37,8 0C Počet dechů: více než 30, nebo pCO2 méně 32 mm Hg Počet tepů: více než 160 u psa, více než 250 u kočky Počet bílých krvinek: více než 19 000 nebo méně než 4000 Septický šok je kombinace tří typů šoku hypovolemického, kardiogenního a distribučního. V časném stadiu septického šoku (hyperdynamické fázi) může pacient vykazovat tmavě červené sliznice s krátkým kapilárním plnicím časem (CRT méně než sekunda), zrychlenou srdeční a dechovou činnost, horečku a příznaky související s periferní vazodilatací. V pokročilejším stadiu se sliznice jeví našedlé a suché, zvyšuje se doba kapilárního plnění a zhoršuje se puls. K takovému pacientovi je třeba přistupovat jako ke kritickému, který potřebuje speciální péči. Je třeba shromáždit co nejvíce anamnestických dat o pacientovi, abychom získali informace o predispozičních faktorech, jako jsou imunosupresivní terapie, chemoterapie či endokrinní onemocnění například Cushing syndrom, diabetes nebo virová onemocnění jako parvoviroza. Z krevních vyšetření by měla být provedena kultivace, testy srážlivosti, celková biochemie a krevní plyny. Také je nutno provést kultivaci a vyšetření moči. Cílem léčby septického šoku je zvýšení a maximalizace okysličení tkáně. Je nutno zavést dvě až tři intravenózní kanyly co největšího průměru, případně i jugulární kanylu k zajištění přísunu tekutin a dostatečného centrálního venózního tlaku. Dostatečný přísun tekutin zůstává velmi kontroverzní otázkou. Zpočátku je možno začít s krystaloidy v dávce 70 – 90 ml/kg u psa a 45 – 60 ml/kg u kočky, přičemž sledujeme hemodynamickou stabilitu. Pokud nenastává dostatečná odpověď na léčbu, pokračujeme s koloidy jako Haemacell, Destran nebo Hetastarch (10 – 20 ml/kg/den). Koloidy mohou být též podávány, pokud je celkový protein nižší než 3 – 5 g/dcl. U koček je nejlepší odpovědi dosahováno jednorázovou dávkou moloidů 5 – 10 ml na jedno zvíře. Pokud je hladina glukózy nižší než 60 mg/dcl, měla by být podávána jednorázová dávka glukózy v objemu 0,5 – 1 ml/kg, rozředěná ve stejném obsahu fyziologického roztoku intravenózně. Pokud je identifikován zdroj infekce, je třeba asepticky odebrat vzorky ke kultivaci a zjištění citlivosti. Před obdržením výsledků je nutno nasadit terapii širokospektrálními antibiotiky podle očekávaného patogenu. Častou komplikaci septického šoku je sepse a gastrointestinální ulcerace. Ke snížení tohoto rizika je možno použít Famotidin či Ranitidin, v případ krvácení Sucralfate. Výživa je základním kamenem péče o septického pacienta. Nejlepší pro pacienta a střevní buňky je enterální výživa. Pokud pacient není schopen přijímat potravu ústy, lze krátkodobě použít nasoesofageální sondu. Pouhá celková paranterální výživa je velice drahá a není schopna zajistit dostatečnou výživu střevních buněk. Jinak je nutno zajistit kvalitní hospitalizační péči, aby se zabránilo proleženinám. Též je nutno denně kontrolovat intravenózní kanyly.

---

---