Úvodní strana Odborné články Léčba onemocnění prostaty II

dokončení z čísla 12/2003 časopisu "Pes přítel člověka"

Močové symptomy Krev v moči se nemusí objevovat vždy při močení, ale často pasivně odkapává u odpočívajícího zvířete, dále při plném močovém měchýři dochází k odkapávání moči, potížích při močení či k jeho zástavě. Symptomy trávicího traktu Nejsou vždy přítomny, ale někdy jsou to jediné příznaky, související s onemocněním prostaty. Jsou způsobeny zvětšením prostaty v pánevní oblasti a vyvolávající zácpu s typickým plochým tvarem výkalů. Tyto příznaky jsou velmi proměnlivé a závisejí na stupni zvětšení prostaty a jejím umístění. Obecně se zvětšená prostata posouvá směrem z pánevní do břišní dutiny a v tomto případě nejsou příznaky při kálení patrné. Při vzniku zánětu (infekce či absces) mohou být tyto příznaky i dramatické a vzniká též výrazná bolestivost. Symptomy pohybové Při onemocnění prostaty lze někdy pozorovat topornou chůzi, kulhání zadních končetin či jejich otok. Tyto příznaky se mohou objevit náhle (při akutním zánětu nebo abscesu) nebo se mohou postupně zhoršovat (hyperplazie či tumory) a souvisejí s místním utlačováním orgánů zvětšenou prostatou nebo přítomností metastáz. Celkové symptomy nespecifického původu Celkové příznaky jako horečka, bolestivost, vyčerpanost, nechutenství, zvracení či septikémie závisejí také na celkové kondici. Mohou to však být jediné příznaky, rozpoznatelné majitelem, přičemž ostatní příznaky jsou víceméně skryté. To znamená, že i při těchto nespecifických příznacích by měla být prostata pečlivě vyšetřena. Infekční onemocnění prostaty Bakteriální zánět je pravděpodobně druhé nejčastější onemocnění prostaty po nezhoubné prostatické hyperplazii (zbytnění). Bývá způsobem zárodky z rodů E. Coli, Poteus, Pseudomonas, Brucella canis, Mycobacterium, stafyloky, streptokoky a příležitostně virem psinky a blastomyces dermatitidis. Mikroskopické vyšetření odstředěného sekretu prostaty umožní pozorovat normální prostatické buňky s množstvím buněk červené krevní řady i bakterií. Zánět prostaty může být akutní s mnoha klinickými příznaky nebo chronický, při kterém jsou příznaky více skryty. V průběhu akutního zánětu je porušena hemoprostatická bariéra a antibiotika mají větší šanci proniknout do místa zánětu. K léčbě lze použít širokospektrální antibiotika i bez předchozího určení citlivosti. Obtížnější je léčba chronického zánětu prostaty, protože hematoprostatická bariéra je funkční a tkáň fibrotická (horší prostup atb). Antibiotická léčba by měla být provázena až do dosažení zlepšení, potvrzeného bct vyšetřením. Doporučujeme podávat vysoké dávky atb po dlouhou dobu (min. 6 – 8 týdnů). Současně je doporučována katrace, antiandrogenní léčba, progesteronové přípravky či 5-alfa-reduktázové inhibitory. Pokud je příčinou absces, doporučujeme antibiotickou terapii, kyretáž prostaty a následné vyplnění omentem, pokud je defekt větší než 1 cm. Endokrinologické onemocnění prostat Nezhoubné zbytnění prostaty Toto onemocnění je pozorováno prakticky u všech dospělých psů nebo psů léčených androgenními hormony. Prostata je zde homogenně zvětšena. Přesný vznik tohoto stavu nebyl ještě zcela objasněn, ale úzce souvisí s účinkem testosteronu po přeměně na dihydrotestosteron 5-alfa-reduktázovým ezymem. Tento stav je normální u psů ve stáří 5 – 7 let, ale za onemocnění je považován pouze při přítomnosti klinických příznaků. Zbytnění prostaty může být u některých jedinců zcela bez příznaků, zatímco u jiných může být spojeno se středními nebo výraznými příznaky. Nejefektivnější léčbou, pokud není zvíře využíváno v plemenitbě, je kastrace. Dále se používají léčiva, blokující funkci testosteronu a dihydrotestosteronu. Většina z nich je účinná.

---

---