Úvodní strana Odborné články Je strach z narkózy oprávněný?

Mezi chovatelskou veřejností obecně panuje jakýsi "strach z narkózy". Majitelé se bojí nechat svého psa sedovat (obludit) nebo uspat často i v situacích, kdy je to nezbytně nutné. Má-li veterinární lékař pacienta svědomitě vyšetřit a použít některou z pomocných diagnostických metod (tou je například i rentgenologické vyšetření, endoskopie apod.), nevyhne se v řadě případů uvedení zvířete do anestezie. Často slýcháváme i hlasy o "škodlivosti" opakované anestezie, kdy majitelé úpěnlivě žádají: "Pane doktore, neuspávejte ho. On již letos jednou uspán byl." V žádném případě nelze zaměňovat "škodlivost" za "riziko" anestezie. Toto riziko je zcela individuální a jeho zhodnocení náleží odborníkovi - veterinárnímu lékaři. Ten by měl provést alespoň základní vyšetření před anestezií a v dané situaci zvážit výhody a rizika narkózy. V praxi se setkáváme s pacienty, kteří opakované anestezie musí prodělat, a to někdy v průběhu několika dnů. To vzbuzuje u majitelů obavy o jejich zdravotní stav. Nutno poznamenat, že anestezie představuje určité riziko i pro zdravého pacienta. V současné době je však veterinární anesteziologie na takové úrovni, že ani opakované anestezie, jsou-li správně vedeny, nezanechají na pacientovi žádné známky narušení celkového zdravotního stavu. Látky používané pro sedaci (například pro rentgenologické vyšetření) jsou ve většině případů zcela antagonizovatelné. To znamená, že obluzenému nebo spícímu pacientovi se podá látka, která zruší účinek anestetika. Díky tomu, že dojde k úplnému vyrušení účinku, může být tato sedace nebo celková anestezie v extrémních případech prováděna i každý den. Většinou tomu tak není, ale opakovaná anestezie například každý týden nebo při opakovaných kontrolách po několika měsících nevyvolá u zdravého pacienta naprosto žádné změny v chování nebo ve zdravotním stavu. Podobná situace je u pacientů s narušeným zdravotním stavem (například se srdečními problémy), kde při správné volbě anestetické látky také nedochází ke zhoršení zdravotního stavu. Hlavním důvodem pro použití anestezie je vyblokování bolestivosti u některých zákroků, a to nejen chirurgických, ale i diagnostických. Druhým důvodem je kvalitní provedení příslušného vyšetření, například rentgenologického vyšetření kyčelních kloubů na dysplazii tak, aby výsledný rentgenový snímek byl vůbec posouditelný. Jako důvod k anestezii nelze pominout ani pohodlnou manipulaci s pacientem, kdy právě díky anestezii omezíme riziko úrazu jak ošetřujícího personálu, tak pacienta samotného. Zmiňme se krátce o tom, jaké má veterinář - specialista na malá zvířata dnes možnosti, chce-li uvést psa do anestezie. První možností je "pouhá" sedace zvířete. Jedná se o stav částečného obluzení, kdy má pacient uvolněnou kosterní svalovinu, většinou nereaguje na okolí, ani na bolestivé podněty, ale jeho vědomí není zcela zastřeno. Příslušnou látku (sedativum) můžeme podat formou injekce do svalu nebo přímo do žíly. Vyrábějí se rovněž sedativa, která se přidávají do potravy. Jejich účinek je však u každého pacienta dosti individuální, proto se ve veterinární praxi příliš často nepoužívají. Veterinární lékaři využívají sedaci zejména při jednoduchých ošetření (běžné zákroky na uchu, oku apod.) nebo při vyšetření zvířete. Příkladem může být rentgenologické vyšetření, kdy potřebujeme, aby pacient byl v klidu, aby s ním bylo možno pohodlně manipulovat a aby při vyšetření necítil bolest (zvíře v sedaci nevnímá jinak nepříjemné a bolestivé podněty). Ideální a často nezbytnou se stává sedace při vyšetření kloubů. Dokladem je rentgenování psů na dysplazii kyčelních kloubů. Bez dobré sedace nemusí být výsledný rentgenový snímek kvalitní a jeho technické a projekční chyby mohou výrazně ovlivnit výsledek posouzení. Poškozen pak bývá nejen majitel psa, ale i samotný chov. To je nutné si uvědomit zejména při zařazování zvířat do chovu. Celková anestezie (narkóza) je stav, kdy je pacient uvolněn, necítí bolestivé zákroky a na okolí nereaguje. Narkóza je nutností při chirurgických zákrocích (dnes u psů již běžné operace na kloubech, kostech, páteři, srdci, močovém měchýři atd.) a při náročných vyšetřeních (vyšetření páteře, dutiny ústní, hlavně zubů, ale i endoskopické vyšetření zažívacího ústrojí, dýchacích cest apod.). Narkóza je typem anestezie, který nejvíce ovlivňuje zdravotní stav pacienta. Délka některých operací může přesáhnout i čtyři hodiny. Přesto je narkóza vedená zkušeným veterinárním lékařem (anesteziologem), který má k dispozici odpovídající technické vybavení, pro pacienta s relativně malým rizikem. Anestetika se aplikují injekčně buď do svalu nebo lépe do žíly, s následným připojením pacienta na dýchací (inhalační) přístroj (obr. 1), podobně jako u lidí. Po usnutí je psovi do dýchací trubice zavedena kanyla (obr. 2), kterou je napojen na dýchací anestetický přístroj, z něhož vdechuje anestetika označovaná jako inhalační. Tak je možno provádět prakticky jakýkoli operační zákrok, pacient spí, je uvolněn a necítí bolest. Hloubku narkózy určuje anesteziolog regulací uspávací plynné směsi, kterou pacient vdechuje a vstřebává plícemi. V takové anestezii, která je mimochodem pro zvíře nejbezpečnější, je možno provádět prakticky jakékoli zákroky i u rizikových pacientů. Ani pro pacienty s těžkým postižením srdce, plic nebo ledvin nepředstavuje inhalační anestezie při správném vedení větší riziko, než pro pacienty zdravé. I když pacient nedýchá sám, neznamená to nutně ohrožení jeho života, protože za něj může anesteziolog dýchat přístrojem. Při tomto typu anestezie je pacient pod neustálou přístrojovou kontrolou ("monitoring"). Sleduje se jeho srdeční činnost (EKG), dýchání, teplota, prokrvení a nasycení tkání kyslíkem. U rizikových pacientů nebo při některých zákrocích je možno měřit i krevní tlak. Při každé narkóze (i sedaci) by měl mít pacient "přístupnou" žílu - pro podání anestetika, infuze při operaci, ale i pro podání některých látek, pokud nastanou během anestezie komplikace. Jestliže je anestezie vedena tímto způsobem, je bezpečná a ke komplikacím většinou nedochází. Může se samozřejmě stát, že zvíře při narkóze zemře. Pravděpodobnost této komplikace však dnes již u psů není vyšší, než je tomu u lidí. K anestezii zvířat se až v 90 % případů používají látky, které slouží pro podobné účely u lidí. I anesteziologické techniky jsou někdy velmi podobné nebo zcela shodné. Pro dosažení celkové anestezie se zvířeti nejprve podají látky, které omezí jeho strach, navodí jeho uvolnění a vyblokují u něj vnímání bolesti. Zejména léky používané k vyblokování bolesti (analgetika) jsou jedny z nejvýznamnějších, nejčastěji používaných a současně nejbezpečnějších látek. Závěrem je třeba zdůraznit, že je-li anestezie vedena odborným personálem, jsou-li použita vhodná léčiva a kvalitní přístrojové vybavení a dodrží-li majitel pre- a postanestetické podmínky, nemusí být anestezie rizikem ani pro dlouhodobě nemocné psy. Kvalita vybavení, volba a kombinace v daném případě vhodných anestetik a specializovaný personál jsou však pro bezpečnost anestezie zcela nezbytnou podmínkou.

---

---