Tisk

1.10.
2000

Fraktury špičáků u koček a psů

Autor: A. W. van Foreest, Utrecht university. Holandsko

Koncem dubna se v Amsterdamu konal světový kongres veterinárních lékařů, přinášíme informace o některých tématech, která na něm zazněla.

U koček a psů jsou nejčastěji frakturami postižené zuby špičáky, horní čtvrtý premolár a řezáky. Výskyt fraktur korunky zubu se liší podle způsobu využívání psa. Výskyt fraktur korunky špičáku je nejvyšší u služebních psů. Masožravci mají čtyři špičáky, umístěné v přední partii čelistí mezi krajním řezákem a prvním premolárem. Jejich korunka je ze všech zubů nejdelší, lehce zahnutá a výrazně zašpičatělá. Mají pouze jeden kořen, který může být až dvakrát delší než korunka. Zubní dřeň u mladých psů a psů středního věku zasahuje většinu délky korunky. Následkem toho často dochází při frakturách špičky tohoto zubu k obnažení dřeně (pulpy), což je důležité pro řešení léčby. Špičáky jsou uzpůsobeny k uchopení, proražení a trhání kořisti či přirozeného nepřítele. Horní špičáky pomáhají udržet horní pysk vně tlamy a dolní udržují jazyk uvnitř tlamy. U domácích miláčků nemají specifickou funkci s výjimkou služebních a loveckých psů, kde jsou důležité při zadržení osob či uchopení ulovené kořisti. Zlomeniny špičáků mohou být sekundárním jevem patologických změn zubů, vzniklých nadměrným otěrem, zubním kazem či hypoplazií skloviny. Nejvíce zlomenin špičáků vzniká následkem traumatu (autoúrazů, pádů z výšky, pokousání či kousání do tvrdých objektů). Během výcviku služebních psů existuje mnoho potenciálních traumatických příčin pro zlomeniny špičáků, jako je nošení kamenů, kovových předmětů a agresivní zákusy. Pokud je jeden špičák zlomen, dochází k nevyváženosti zákusu, což může vést ke fraktuře druhostranného špičáku. Přehlížení zlomených špičáků, zdánlivě neobtěžujících pacienta, může vést k následným komplikacím, zvláště infekcím, abscesům, ztrátě zubu i k systémovým onemocněním. Vytržení poškozeného zubu je lepším řešením než přehlížení problému. Avšak vytržení zdravého, i když zlomeného špičáku je náročný zákrok, vyžadující chirurgické zkušenosti, a dochází k častým pooperačním komplikacím. V průběhu posledních dvou desetiletí došlo k významnému vývoji v oblasti veterinárního zubního lékařství, který umožňuje účinnou léčbu zlomených zubů. Majitelé služebních psů mají nyní i jiné možnosti léčby než pouze extrakci zubu, což jim ušetří čas a peníze, které investovali do výcviku svého psa. Dnes již má mnoho veterinárních zařízení možnosti i vybavení, umožňujících léčbu lomeného zubu se zachováním jak funkce, tak z estetických důvodů. Před naplánováním zákroku je nutno se seznámit s některými základními fakty: - kondicí zvířete, stavem jeho chrupu a dásní - věkem zvířete a jeho použitím (domácí miláček nebo služební pes) - čas uplynulý mezi vznikem fraktury a prvním vyšetřením psa - množství ztracené zubní substance - obnažení dřeně a vitalita zubu - poškození kořene Neměly by být zanedbávány fraktury prvních špičáků. Pokud dojde k ponechání zlomeného prvního špičáku na místě, mohou periapikální patologické procesy ovlivnit trvalý zub. Vytržení zlomeného prvního špičáku by mělo být okamžité, jinak vzniká riziko neprořezání či poškození vývoje druhého zubu (hypoplazie skloviny). Poranění zubů lze rozdělit do různých stadií: 1. Jednoduchá zlomenina korunky může způsobit ztrátu či odlomení části skloviny. Tyto fraktury špičky zubu nemusí být spojeny s expozicí dřeně, ale ostré hrany mohou způsobovat traumatizaci dásní. Mohou být řešeny zabroušením, případně opravou kompozity. 2. Zlomeniny korunky postihující sklovinu i zubovinu, mohou být komplikované a nekomplikované podle toho, zda je postižena zubní dřeň. U nekomplikovaných fraktur je třeba zabrousit ostré hrany a odhalenou zubovinu ošetřit nepřímým překrytím dřeně a některou formou zakrytí odhalených dentinálních tubulů. V případě komplikovaných fraktur je nutné provést endodontickou léčbu s následnou opravou korunky zubu. Výběr materiálu závisí na osobním uvážení, místě fraktury a stupni skusu. 3. Fraktury kořene zahrnují všechny struktury zubu a jsou vždy komplikované. Horizontální fraktury kořene, zahrnující apikální segment (hrot kořene) a jeho střední část odpovídají na léčbu poměrně dobře. Fraktury kořene v oblasti krčku, blízko okraje dásně se zhojí málokdy. Pokud je zbytek kořene ponecháván na místě, vždy vyžaduje endodontickou léčbu. Fraktury kořene lze rozpoznat podle nenormální pohyblivosti korunky zubu, i když to není specifický příznak. 4. Současné faktury korunky i kořene zahrnují též všechny struktury zubu a nejčastěji dochází k odhalení zubní dřeně - léčba probíhá podle závažnosti zlomeniny. 5. Pokud je zlomenina v podélné ose zubu, je jediným řešením jeho extrakce. Dostavování korunky kompozity může být jednou z forem opravy korunky zubu. V závislosti na aktivitách zvířete, jako je kousání tvrdých předmětů, dochází často k odlomení kompozitových náhrad. Dostavování špičáku do původní délky je proto považováno za nevhodné. Protetické korunky jsou umělou náhradou, která nahradí část původní korunky zubu. Existují různé typy korunek z různých materiálů. Zlomené špičáky mohou být v moderní veterinární medicíně efektivně léčeny s moderními materiály a moderními znalostmi a vybavením.


Překladatel:
MVDr. Zbyněk Lonský

Veterinární ošetřovna
Počátecká 1013/5
140 00 Praha 4
tel.: +420 261264278
e-mail: dr.zbynek@worldonline.cz