Úvodní strana Odborné články Exotické parazitózy psů I.

Dioktofymóza Původce: Dioctophyme renale (ledvinovec psí) z kmene hlístic (Nematoda) Výskyt: Severní a Jižní Amerika, Asie, jižní Evropa. Vzácně se objevuje také ve střední Evropě, nejspíše jako zavlečený druh. Parazitace: Ledvinovec psí je vůbec největší parazitická hlístice. Délka těla samců se pohybuje od 14 do 45 cm, samice měří 20 – 100 (!) cm. Tělo cizopasníka je nápadně červené barvy. Nejčastěji napadá ledviny konečného (finálního neboli hlavního) hostitele, obývá ledvinnou pánvičku, ale zdržuje se též v močovodech, v močovém měchýři, v močové rouře a nalezen byl i v játrech, srdci a dokonce volně v břišní dutině. Hlavním hostitelem je pes, kočka a jiní masožravci (šelmy lasicovité, cibetkovité, medvědovité), ale také různí býložravci (přežvýkaví sudokopytníci, lichokopytníci) a člověk, prvním mezihostitelem jsou potočnice račí (Branchiobdella astaci), druhým různé ryby. Vývoj je velmi složitý. Tělo hlavního hostitele opouštějí oplozená vajíčka spolu s močí. Aby mohl jejich vývoj pokračovat, musejí se dostat do vody. Tam je pohltí potočnice (příbuzné běžných žížal, příslušející do řádu máloštětinatých, Oligochaeta, z kmene kroužkovců, Annelida) cizopasící v žaberní dutině raků. Teprve v potočnicích, které jsou prvními mezihostiteli, se z vajíček líhnou larvy. Ty pronikají do jejich tělní dutiny a usazují se v ní. Napadenou potočnici musí v době, kdy si hledá nového hostitele (raka), pozřít ryba – druhý mezihostitel. V jejím zažívacím traktu se z potočnice, po jejím natrávení, uvolní larvy, provrtají se stěnou střeva a usadí ve svalové tkáni. Paratenickými neboli atypickými hostiteli mohou být také obojživelníci. Pes se nakazí pozřením syrového rybího masa s larvami ledvinovce, případně pohlcením nakaženého paratenického hostitele. Larvy se uvolní z tkání druhého mezihostitele a provrtají se stěnou střevní, aby se, nejspíše krevní cestou, nechaly zanést do ledvin, kde dospívají. Jindy se předpokládá, že se provrtávají stěnou střeva do břišní dutiny a teprve z ní pronikají do dalších orgánů (ledvin apod.). U psů bylo totiž značné množství ledvinovců nalezeno v dutině břišní. Rozhodně však není břišní dutina normálním místem parazitace tohoto cizopasníka, protože vajíčka se odtud nemohou nikdy dostat z těla hostitele a pokračovat ve svém vývoji. Nicméně množství samicemi vyprodukovaných vajec tu může vyvolat chronickou peritonitidu (zánět pobřišnice). V ledvinách psa způsobují dospělci potíže už svojí velikostí, neboť tlačí na tkáně v okolí ledvinné pánvičky a po určité době způsobují atrofii (zmenšení) a fibrózu celého orgánu (což znamená, že funkční tkáň je nahrazena vazivem). Podobně negativně působí pouhým tlakem na okolní tkáně v jiných orgánech, v nichž se usadili. Příznaky napadení psa ledvinovcem jsou značně nespecifické. Postižení ledvin probíhá poměrně dlouho zcela bez příznaků (asymptomaticky). Proto má při nejasných potížích jedinců importovaných z oblastí se stálým výskytem ledvinovců velký význam vyšetření močového sedimentu, v němž se hledají vajíčka typického tvaru. Později bývá parazitace provázena hematurií (krví v moči), ledvinovými kolikami a – při oboustranném postižení – urémií (těžkou poruchou funkce ledvin, která způsobuje hromadění odpadních látek v organismu). Většinou ovšem bývá napadena jen jedna ledvina, druhá je pak obvykle zvětšená (hypertrofická). Pokud se zdržují ledvinovci v dutině břišní, probíhá parazitóza zpočátku taktéž bez příznaků, teprve po určité době se objevují známky peritonitidy a poškození jater. Léčba a prevence: V úvahu přichází pouze léčba chirurgická. Psům je v oblastech s trvalým výskytem ledvinovce nutno zabránit v lovu a požírání obojživelníků, kteří mohou být paratenickými hostiteli cizopasníka, a nikdy jim nesmí být podáváno syrové rybí maso.

---

---